Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 14.12.2019, svátek má Lýdie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12783
Komentářů: 11045


Měření



Německá bomba Baselitz

02.12.2009   Julie Kolocová   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Malý průvodce výstavou Galerie Rudolfinum. Georg Baselitz. Německý expresionista zavítal do Prahy. Pro všechny příznivce výtvarného umění je jeho výstava velkým svátkem a symbolickým vyvrcholením sezony v galerii Rudolfinum.

Jeho život je plný skandálů, zároveň upřímného obdivu, ale i soudních tahanic. Ty přilákaly, dle jeho vlastních slov, do galerií s jeho obrazy tisíce návštěvníků.

V šedesátých letech se proslavil svými obrazy postavenými na hlavu. Tenkrát zcela nepochopen, dnes už bychom si ho ani nepřáli jinak. Z jeho obrazů srší provokativní energie, takže ani nepřekvapí, jak čerstvě     a povzbudivě vypadá teď ve svých jedenasedmdesáti letech. Umělecký pseudonym používá od roku 1961   a zaznívá v něm jméno jeho rodiště. Ostatně stopy nostalgie lze vystopovat i v jeho tvorbě.

Výstava obsahuje na šedesát obrazů rozmístěných chronologicky v pěti noblesních sálech. Za povšimnutí stojí všechny, ale dovolte stručné postřehy.

Ruka – hořící dům (olej na plátně, 1964/65)
Zajetí barev a jejich kontrastů – nevinná růžová v indigově načernalém prostoru vybízí ke snaze uchopit, pomoci – hořící dům na dlani spojený strouhou plnou krve do předloktí se zříceninou domu, není pomoci, vidím Drážďany, pusto a zmar.

Hlava (olej na plátně, 1960/61)
Silná sugesce protrženého plátna, jímž nakukuje do našeho světa hlava – démon v nás? A opět protiklad teplé růžové s hutnými nánosy studených tónů, rozbolavělé oči přibližují tíhu samoty, ale snad i touhy po svobodě, z otevřených úst čteme otázku – vstoupit? Raději odejít? Není kam!

Jako mávnutí kouzelným proutkem působí vstup do druhého sálu. Přicházíme do jiného kraje, radikální změna barev, motivů. Jen nánosy barev a tahy štětcem prozrazují téhož autora.

Pták (olej a tempera na plátně, 1972)
Přesně takhle si představuji slavíka Oscara Wildea, smutek i nevinnost v očích, čisté přírodní tóny v dokonalé harmonii teplé i studené, změť větvoví. A u tohoto obrazu na této výstavě poprvé „naruby“.         A vůbec to nevadí. Právě naopak, vždyť slavík se udrží. Ostřejší a rychlejší tahy navozují dojem jenom ulétnout.

Průmyslová krajina (syntetická pryskyřice na plátně, 1970)
Stojíte před obrazem a máte dojem, že hledíte na odraz krajiny ve vodní hladině. Na vlnách se pohupují kmeny vzrostlých bříz, nebe se ztrácí, …

Orel (olej na plátně, 1977)
Návrat ke způsobu vyjádření do šedesátých let, tenhle obraz byl pro mě jedním ohromným zážitkem. Orel uzavřený v kleci tmavých tónů nemůže uniknout, hněv sršící mu z očí, ostrý zoban připravený k útoku spolu s křečovitými výbojnými tahy. Zlobu z nemohoucnosti cítíme i přes „bezpečnou“ vzdálenost.

Můj otec se dívá z okna (olej na plátně, 1981)
Konečně uvolnění, vtip. Na co se asi dívají ty blankytně modré oči?

Da. Portrét (syntetická pryskyřice na plátně, 1969)
Opravdu da. Elfí uši jsou možná i ušima krále Oidipa, pod sakem vesta jak od vlámských tkalců, žmoulající ruce, …

Matka s dítětem (olej na plátně, 1985/87)
Monumentální „nářez“. Změť snad všech tónů i barev uzavřená do čtverce. Člověk by tak očekával zemitost, neměnnost, ale… matka uzavřená jakoby ve svém vlastním lůně, spolu s ní tam pluje nevinnost - dítě. Ani si nedovedu představit, že by tento obraz nebyl zavěšený obráceně. Vše uvnitř je v ohromném harmonickém pohybu, tohle by mohl být vysněný život sám.

Abgarova hlava (olej na plátně, 1984)
Opět smutek, výčitky, samota, zajímavé členění barev. Levá tvář Abgara prozářená sluncem, jiskrné oko s pohledem zralého muže, provlněný náznak vlasů působí příjemně hravě. Pravá tvář je tváří stínu, vyhaslému pohledu nepomůže ani růžová. Zanedbání, prošedivělé vlasy, únava, živá zeleň podkladu k nám přes silný nános šedivé a černé ani nemůže. Obrácením si s námi autor pěkně pohrává – co patří minulosti, kde je budoucnost, co je pravá a co levá tvář?

Úzkost (olej a uhel na plátně, 1999)
Nikdy nekončící otázky ve vztahu ženy a muže, ležící postavy těsně vedle sebe, přesto tak samy, přeškrtané falické symboly na hrudi postaršího muže a pohled upřený ke stropu dávají tušit, co se v téhle duši asi děje. A žena? Odvrácená na boku křečovitě svírá jako záchranu přikrývku, která stejně nezahřeje.

Básník (olej na plátně, 2005)
Jak výstižné! Rozervaná hruď, napjatá pudovost, která neuráží, tvář v bolestém výkřiku a kolem padáky – jednou jsme dole, jindy nahoře. Básník tu létá životem. Jen z takovýchto pocitů může vzniknout opravdová báseň.

Strom (olej na plátně, 1966)
Má-li být toto strom života, tak býti raději někde jinde. Silná touha zakořenit vychází planě, neboť mezi náznaky kořenů namísto mízy života živoří oheň. Trny osudu na kmeni, usekané a orvané haluze, z nichž jedna čerstvě krvácí v řezné ráně a zřejmě nikdo nepomůže, nemůže.

Výčet mých zážitků by takto mohl pokračovat donekonečna. Možná byste s mými pocity souhlasili, možná by se vaše představy upíraly úplně jinou cestou. A to je dobře. Nazujte boty, teple se oblečte a určitě vykročte!

Georg Baselitz - Obrazy
Galerie Rudolfinum 10.9. - 6.12.2009
kurátor výstavy - Petr Nedoma
koncepce výstavy - Toni Stooss
zdroj obrázků -  www.galerierudolfinum.cz


 
                                 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2655 s