Většina z nich je psána volným veršem, jen málokdy se objeví pokus o rým, který jakoby autorovi pro vyjádření zamýšleného pocitu či stavu příliš nevyhovoval.
Pokud se však náhodou vyskytne, je originální a nápaditý např. v básni Tvá hodina za dědu - I místa ses vzdala – dokud ho bolest nerozdala či v textu *** věnovaném Ivě Marii Oknem v krbových kamnech vyhlížíš ohněm na Hostýn / Jako snubní prstýnek i po letech si navlékám tvůj klín nebo do třetice text Pouť - ..a na viny – květiny.
Inspirace vychází z autorových osobních zkušeností s „východním nábožensko – filosofickým myšlením“, ale aktuálněji především z duchovního, křesťanského postoje, blízkého katolicismu. Velká řada z nich má formu proseb, poděkování anebo jakýchsi deníkových záznamů v poetické podobě např. texty Na list -Začínám topit a venku si zvykat na nahotu stromů, Rukojmím –Na Silvestra s křestní svící jak na smrt vystupujem na Hostýn..,Mží –Přináším žebř pod další podzim..

Mnohé z nich jsou jakýmisi soukromými, vnitřními vyznáními životních postojů, chyb, pocitů a nálad, z nichž vyplývá, jak moc autor touží po pokoře, oproštění od jakékoli pózy, a schopnosti co nejpravdivěji a nejpoctivěji prožívat svoji křesťanskou víru. I proto se domnívám, že čtenářské publikum nebude příliš široké, neboť mnozí lidé neznalí praktických pravidel takového způsobu života, mohou jen obtížně porozumět různým „ slovním šifrám“ a jejich skrytému významu např.v básni Ve vosku– Pod křížem bděls než se mi stane Kršna Kristem ( = změna životní, duchovní orientace ) Ke korpusu Krista ( hostie ), Z tíhy –Než na třísku v tvých očích nalehnu svým trámem ( biblická metafora ), Halekání –Když bez exorcistů jak bez zubů usmívá se dnes církev Vlkova / A už i při modlitbě prezervativ( = otevřená kritika kardinála jako vedoucí persony katolické církve, jež nese zodpovědnost za podcenění působení temných sil zla ve světě.)

Osobně nejbližší jsou mi texty inspirované rodinnými prožitky a událostmi, kde autor odhaluje mnohé z vlastního soukromí a také ty, jež by se daly označit jako „ přírodní lyrika“ např. básně Ponoření, Ej, věnovaných řece Bečvě, a pokud jde obecně o poetickou tvorbu řadící se k tzv. katolickému proudu, která má v našich zemích dlouholetou tradici ( Zahradníček, Deml, Renč, Durych, Slavík, ), mám raději, když se autor vystříhá přemrštěného používání slov z náboženského slovníku (hřích, modlitba, plamen, oběť, ztišení, srdce, přímluva, víra) a pokusí se o takto složitých a závažných věcech mluvit více jazykem básníka než teologa, i když se obojí navzájem nevylučuje, o čemž svědčí např. mystická poezie sv. Jana od Kříže.

(Vydalo nakladatelství Petrov v r. 2003, vydání první, 68 stran, ilustrace Adriena Šimotová, dedikováno Bedřichu Vémolovi)