Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 13.12.2019, svátek má Lucie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12783
Komentářů: 11044


Měření



UCHO je všude!

21.01.2010   Julie Kolocová   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Nadčasové téma – touha po moci, strach o sebe i blízké, nutnost poddajnosti, manželská krize - to vše odhaluje divadelní hra UCHO, jejíž premiéru mohli zhlédnout diváci 15.1.2010 v pražském divadle Metro.
Představilo se v ní Divadlo
Rity Jasinské.

Děj této inscenace netřeba představovat, neboť jej čtenář zná z původního českého filmu 60. let, který vznikl na námět povídky spisovatele Jana Procházky. Filmovou podobu mu dal významný český filmový režisér Karel Kachyňa, ale ve své době skončil v trezoru, a tak jej oči diváka spatřily až po listopadu 1989. Co vedlo současné divadlo mladých herců k tomu, že sáhli zrovna po tomto tématu? Především nadčasovost témat a spoluzodpovědnost nad tím varovat a ukazovat, co by mohlo být, kdyby…


Sám představitel Ludvíka – Milan Enčev o své roli a hře vůbec říká: „Postava Ludvíka je psaná pro třicetiletého muže, takže je mi tímto blízká. Historie, a obzvlášť této doby, je mým koníčkem, a proto nebylo těžké vtělit se do těchto let. Kromě toho takových Ludvíků vidíme kolem sebe dnes a denně… Prototypem pro tuto roli mi byl po jednom televizním rozhovoru Jiří Paroubek. Ale touha po moci a paranoia nejsou vlastní bohužel pouze tomuto politikovi. Navíc pod vedením režiséra Lukáše Buriana a vedle zkušené herecké kolegyně Kateřiny Pindajové se mi hrálo skvěle. Pomohly mi i mé životní zkušenosti. Všechny ty manželské „rafačky“ jsem si na vlastní kůži prožil. Když bych se měl vyjádřit k tomu, zda bych Ludvíka odsoudil, musím říci na rovinu, že ne. Já sám jsem se do stejné situace naštěstí nikdy nedostal a v té době nežil. Rozhodně však odsuzuji tehdejší společnost jako takovou. A to je i jeden z důvodů, proč jsme po této hře sáhli.“

Jako divadelní hra bylo UCHO uvolněno teprve před třemi měsíci a pro divadlo scénář upravila Lenka Procházková (dcera J. Procházky).
 
A jak se mladým hercům i režisérovi divadelní představení vydařilo? Na výtečnou. Všechny významy v jejich podání vyzněly naprosto přirozeně, důvěryhodně. Fyzické nasazení po půl druhé hodině neustoupilo, herecké výkony gradovaly a publikum jim věřilo. Navíc vše doplňovala jednoduchá, ale účelná scéna, kde měla významnou roli hra stínů. Strach – paranoia tak opravdu přišla a my diváci v ní byli. Zajímavé bylo i využití projekce v samotném závěru, jež přiblížilo herce ještě blíž k našemu dosahu, a i my, diváci, jako bychom najednou na scéně žili. Avšak stupňování neustalo, v pravou chvíli nastoupila hudba. Drsná, nekompromisní elektronická kytara, jež rvala uši a nutila zavřít oči, nic neposlouchat, nemluvit, nebýt viděn, slyšen, vždyť UCHO JE VŠUDE TADY!


Vřele doporučuji tuto hru navštívit. Příležitost máte brzy, 23.2.2010 v Divadle Pod Palmovkou.


UCHO
Scénář:
Lenka Procházková
Režie:
Lukáš Burian
Scéna a kostýmy:
Alžběta Hanzlová
Hudba:
Milan Matoušek
Anna:
Kateřina Pindejová
Ludvík:
Milan Enčev
Muž:
David Steigerwald nebo Lukáš Burian
Muž s kytarou:
Milan Matoušek



Foto: autorka


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 2.3561 s