Kvůli zlatu se loupilo i vraždilo, kvůli vysněným valounům opouštěli otcové rodin své nejbližší, aby se kolikrát vrátili jako žebráci nebo taky už vůbec ne. Další přijížděli v čalounění drahých vozů a kolem šířili kouř tlustých doutníků. Protože máloco k sobě patří tak, jako tlustá pracička se zlatým prstenem a v ní tlustý doutník. Zlaté šperky jednoznačně rozdělovaly společnost. Zlato má mít omračující vlastnost moci, bez ohledu na dobu, v níž se ocitáme, či ji jenom zkoumáme. Lidské pobláznění šlo tak daleko, že zlato sloužilo jako materiál k ústním protézám ještě nedávno a mnohý měl svůj majetek tak pořád při sobě. Pravda, musel se chovat zdrženlivě, aby přes ni nedostal. Zlatý vlastní chrup, řeknu vám.

Zlato si vysloužilo přední místo mezi dalšími jako přívlastek. Zlaté pravidlo, zlatý padák, zlatá povaha. I mezi pohádkami by se něco našlo. Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Zlatá rána? To je jiná kapitola. A ne zrovna obdivuhodná. Zlato v různých podobách nacházíme ve svých vztazích, viďte. Zlato, zlatíčko. Zlata je i jméno. Ve sportu je zlato doma. Zlaté medaile, zlatý gól. Když pečlivě zapátráme, najdem i zlaté ručičky.

Zlato zdomácnělo v našem slovníku. Díky svým vlastnostem, či pověsti? Snad se o něm něco na Rozhledně dozvíme nyní. Na druhé straně… není všechno zlato, co se třpytí. A pak je tu kapitola sama pro sebe. Zlatopramen. Ano, pivo. Indové mají Goldfinger. Tak se jmenuje v pořadí i třetí film o Jamesi Bondovi z roku 1964.
Jsem zvědav, co si přečtu. 

_{Zdroj fotografií www.financninoviny.cz; www.stozice.cz}