Současná vláda ČSSD a její klíčoví představitelé mají neobyčejný smysl pro humor. Zatímco jejich předchůdci se snažili alespoň tvářit se, že něco pro „občany“ konají, tito se neobtěžují a rovnou si z občanů tropí žerty, nebo nás vůbec považují za slabomyslné ovce. Největší baviči se vyskytují v poslední době v oblasti zdravotnictví a pracovní problematiky. Paní ministryně zdravotnictví Součková a pan ministr práce a sociálních věcí Škromach by si mohli otevřít rovnou kabaret. I když by to byl spíše prostor pro tragikomedie, než komedie. Vždyť otázky zdraví a zaměstnání se dotýkají každého z nás.

První nápadnou ranou bylo zavedení tzv. minimální daně pro živnostníky. Tím dala ČSSD otevřeně najevo, že s těmi „hnusnými podnikateli“ konečně zatočí. Logicky uvažující politik by totiž už dopředu musel pozvednout varovný prst a konstatovat, že takové opatření zvedne pouze a jenom nezaměstnanost. Řada Čechů živnostenským listem řešila totiž nedostatek pracovních příležitostí ve svém kraji, kdy si našli drobnou mezeru na trhu, díky níž nějak přežívali. Minimální daň jim sebrala možnost i toho „přežívání“. Upřímně mě zarazilo, že naše „nezávislá“ média vůbec nevěnovala už koncem loňského roku pozornost tomu, co tento zákon způsobí a teď s velkým úžasem hovoří o rekordní nezaměstnanosti, která zasáhla úřady práce takřka nepřipravené. Jak to, že jinak vizionářské Ministerstvo práce a sociálních věcí nereagovalo nějak dopředu? Co po této účelové a záměrné likvidaci drobných podnikatelů bude následovat? Že by znárodnění? Docela by mě zajímalo, co se v tomto směru odehrává a připravuje v hlavě premiéra Vladimíra Špidly?

Ovšem likvidací podnikatelů pustošení obyvatelstva ČR vládou ČSSD neskončilo. Když vyřešili podnikatele, vrhl se pan ministr Škromach nikoliv na problematiku dlouhodobé nezaměstnanosti, ale na ty, kdož podle něj zneužívají nemocenské dávky, což se prý děje právě v oblastech s vysokou nezaměstnaností. Místo toho, aby se zamyslel nad příčinou onoho zneužívání, tedy zoufalou sociální situací způsobenou nedostatkem práce, vymyslel celou sadu geniálních protiopatření. Podle jeho připravovaných návrhů by měly firmy převzít úhrady nemocenské za prvních čtrnáct dní, což bude znamenat, že každý kdo onemocní, asi přijde o práci, protože firma nebude o stonající stát. Však se to stává běžně i dnes. Spousta lidí přechází chřipky a virózy jen kvůli tomu, že nemohou zůstat pár dnů doma a vyležet je. Dále nám vyhrožuje přísnými kontrolami, posudky a nevím čím. Strašně ráda bych se pana Škromacha zeptala, jestli si myslí, že je pro někoho jeho nemoc odměna a proč je za ní trestán, ale tu příležitost mít asi nebudu. Pan ministr se bude divit, ale každý normální člověk je šťastný, když je zdravý, může pracovat a hlavně normálně žít bez jakýchkoliv omezení. Také s argumentem, že lidé setrvávají ve fázi pracovní neschopnosti příliš dlouho, zcela nesouhlasím. Několikrát v životě se mi již stalo a nejen mně, že třeba několik měsíců trvalo, než mi doktoři vůbec stanovili diagnózu a začali mě konečně léčit. To je ale spíš otázka na paní ministryni Součkovou.

Abych ale jen nekritizovala, tak musím zmínit mistrný plán na podporu rodin s dětmi. Bohužel při jeho přípravě jaksi zapomněli, že průměrná česká rodina mívá maximálně děti dvě a ne čtyři. Takhle totiž, jak už prozíraví ekonomové spočítali, budou z této podpory těžit rodiny více početné a tedy se to většiny z nás ani nedotkne. Budou to peníze možná pro mnohdy hůře sociálně přizpůsobitelné spoluobčany, kteří mají potíže i své potomstvo posílat do školy. Budou se mít trochu lépe na úkor nás ostatních.

V souvislosti s řáděním vladařů ČSSD, kteří svým jednáním popírají vlastní stranický název, mě napadá, kolik ještě český člověk snese, než vtrhne na Václavák, aby dal arogantní garnituře najevo, co si myslí. I když od revoluce uplynulo teprve čtrnáct let, nějak neumíme demonstrovat a nějak se bojíme hájit svoji vlastní existenci. Ale jestli se v dohledné době na naší politické scéně něco nezmění, zůstane tu po ČSSD úplně vypleněná země.

V květnu máme vstoupit do Evropské unie. Když se někdo rozhodne, že vstoupí do manželství, obvykle se mu řekne – za flašku ti to rozmluvím. Evropská unie zdaleka netuší, jakou zemi si přibírá pod svá křídla a proto jsme měli možná poslat obsah všech jihomoravských sklípků do Bruselu, dokud byl čas a dokud jsme jim to mohli rozmluvit. Socialistický stát, který účelně likviduje podnikatelský sektor a decimuje své občany, nemá mezi vyspělými zeměmi, co pohledávat.