Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 10.12.2019, svátek má Julie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12780
Komentářů: 11044


Měření



Balanc na pokraji života a smrti

12.02.2010   Julie Kolocová   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

KAMIL VOJNAR poprvé v České republice představuje své umění, fotografické koláže v kombinaci s malbou a dalšími netradičními technikami – FLYING BLIND. Přestože s velkým úspěchem vystavuje po celém světě, k nám domů zavítal až nyní. Pojďme tedy společně ochutnat!

Narodil se na Moravě roku 1962, v letech 1976 - 1981 studoval grafickou školu v Praze a v roce 1985 odešel studovat do Ameriky – na Philadelphia Art Institute. V roce 1989 se přesunul do New Yorku, kde pracoval pro mnohá grafická studia a pak také na volné noze – zabýval se převážně grafikou knih a přebalů CD, zatímco svou vlastní tvorbu zasílal fotografickým agenturám. Později se Vojnar přesunul do Paříže a následně do St. Remy de Provence, kde žije a pracuje dosud.

Životní pouť každého z nás má svá úskalí, údolí, propasti. Kráčíme jí osudovými rozhodnutími a málo stačí k tomu, abychom propadli ke dnu, anebo vzlétli do nebeských výšin.
Hlavně o tom vypráví umělecké práce Kamila Vojnara. Svět v nich díky fotografickému rozostření celku a zaměření na určitý detail vidíme jako ve snu, anebo, chcete-li, vystupující z mlžného oparu, ve kterém naše oči záměrně přitahují pečlivě vybrané momenty, útržky z děje. Tak působí koláž s okénky prozření. Hra stínů okouzluje, příjemné teplé barvy utišují. Zažloutlé fotografie potažené voskem nebo doplněné olejovými barvami vytváří dojem, že jsme se ocitli v dávné minulosti.
Téma – člověk v dnešním světě, člověk sám, člověk toužící, člověk rozpínající křídla.

Motiv křídel se v jeho pracích nutkavě opakuje. Chápeme proč. Křídla, kterými bychom se mohli odpoutat, získat pocit svobody a nechat se jimi unášet. A tak vypráví příběhy každého z nás, provazochodce ve výšinách, poutníka samotáře na vrcholu chrámu, nevinného dítěte odhodlávajícího pustit se přes prkno houpačky... Na jiných „fotografiích“ už příběh pokročil. Člověk se odhodlal, vykročil.
Tahle samota neleká, otevírá náruč hřejivou a povzbudivě posunuje.





Podobně by mohl vypadat příběh Malého prince, pokud by nepřistál na poušti. Sedí sám uprostřed noci na střeše neobydleného domu, vše pod ním ozařuje měsíční svit a on čeká. Obdivuje mraky letící nad jeho hlavou, přemítá, kdo dole pod ním žije a jak. Svobodný vítr mu čechrá zlaté vlasy a on si tu chvíli užívá. Plně. Nikým nerušen. S návratem ke své růži nespěchá. Chce si užívat téhle planety po svém. A liška? Ta sem za ním nemůže. A dost možná, že je jí i on sám.
 







Levitace.
Příjemná. Usnout takhle na divanu a
nechat se vznášet spolu se svými sny.
Žena ve své nádheře. Kolem ní svatozář, poklona ženskosti. A Ježíš? Okouzlen přihlíží. Svobodný muž obdivuje, snad se i usmívá a láskyplně tento okamžik přeje.


„Všichni začínáme svůj život neposkvrněně bílí a nevinní, ale života běh nás trhá a smýká znovu a znovu s větší, či menší intenzitou. To, co mě inspiruje, je rozporuplnost světa, v němž žijeme. Vedle sebe je tolik krásy, ale zároveň tolik utrpení. Ale je tu ještě další svět – svět “kdesi - jinde”. Svět, odkud beru inspiraci, který mi dává intuici a vede mou ruku. Je to prostor mezi nebem, zemí a mou myslí a srdcem, kde se dějí věci, které sice plně nechápeme, ale bez něhož by byl svět ještě více šedivý. Snažím se prozkoumat zákoutí naší duše, kde sídlí emoce. Emoce jako reakce na svět venku, které se zde střetávají s našimi nejosobnějšími pocity. Neboť nepláčeme z nesmírného smutku a štěstí zároveň? Moje pracovní metoda je opravdu hodně – “flying blind” (tvorba naslepo), neboť jako fotograf a malíř jsem samouk. Nerespektuji zavedené techniky a postupy, kombinuji jednotlivé části tak, jako sestavujeme sen z uplynulé noci. Z útržků a kousků. Nechávám intuici a materiály, s nimiž pracuji, aby mě dovedly k nějakému výsledku, který však dlouho nepovažuji za konečný, a přehodnocuji své obrazy znovu a znovu, stavím je do jiných logických souvislostí a dalších kontextů.
Moje výtvory jsou vyobrazeními převážně digitálně navrstvenými z mnoha fotografií a textur a pak vytištěné v malých edicích jako ink-jet tisky na fine-paper – na ušlechtilém papíru. Nebo jsou to vrstvené obrazy tištěné na thajském nebo japonském poloprůhledném papíru mounted upevněné na plátně, nalakované olejem či voskem, někdy také domalované olejovými barvami. Nevím, kam jdu, ale vím, že se tam dostanu.“
Kamil Vojnar


Leica Gallery Prague,
Školská 28, Praha 1
15.1. - 14.3. 2010

Foto: autorka článku


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2661 s