V bílém pick-upu, jakých tu jezdí spousta, opouštíme Morbihan. Samotářská Christelle mi při cestě po neplacené „dálnici“ vypráví, jak těžce Francouzi nesli přechod měny z franku na euro. I dnes si můžete v obchodech všimnout dvojích cen, které mají obyvatelům usnadnit přepočet na starou měnu. Říkám si, jak to asi zvládne naše 7x menší zemička… Sjíždíme na vedlejší silnici, míjíme kalvárii, kterých tu je nespočet, a pokračujeme dál na západ, na prostřední finist?rský poloostrov Presqu’île de Crozon. Dvojjazyčné cedule hlásící novou obec nám připomínají, že bretonština je tu stále živá. Cíl se rozprostírá přímo před námi! Jen pár kroků a spatřím moře! Ne ty poklidné mírně šplouchající vlnky zátoky Golfe du Morbihan, ale zuřivé vlnobití nekompromisně narážející na strmé sedmdesátimetrové vápencové útesy. To je Finist?re!

Oblast přitahuje návštěvníky především díky svému dech beroucímu rozeklanému pobřeží, jehož nespoutanost podtrhuje linie majáků, příhodně zasazených do oku lahodících scenérií. Za zmínku určitě stojí mys Pointe du Raz – oficiálně nejzápadnější kout pevninské Francie. Nedaleko pobřeží se z vln noří maják „La Vieille“. Jeho mohutnější a proslulejší bratr - „Ar Men“ - se tyčí v dálce na širém moři; jeho výstavba si díky své odlehlé poloze vyžádala spoustu potíží, považuje se za jedno z nejnebezpečnějších pracovišť vůbec, a proto není záhadou, že si od zdejších strážců majáku vysloužilo přezdívku „Peklo pekel“. „Ar Men“ nemá typické světlo; navádí lodě pomocí radiových vln, které mají větší dosah a lze je tudíž zachytit i v husté mlze. Prostor mezi majákem a ostrovem Île de Sein často sužuje divoký příboj, kterému podlehlo již mnoho plavidel.

Na úpatí poloostrova Cap Sizun tiše odpočívá pitoreskní vesnička Locronan, považovaná za jednu z nejkrásnějších ve Francii. Zahrada rudých kvítků pelargónií, ošlapané dláždění z kočičích hlav a kamenná kašna vytvářejí kulisu vesnice, která se často objevuje ve filmových scénách. Locronan se coby anglická dědina objevil například ve filmu Romana Polanskeho „Tess“. Rušnému náměstíčku obklopenému

řadou řemeslných dílen dominuje originální kostel s impozantní čtvercovou věží, vybudovaný mezi lety 1420 až 1480. Při objevování této nepříliš rozrostlé vesničky si povšimněte jedné zajímavosti – veškerá elektřina vede pod zemí; tudíž zde jen stěží najdete televizní a satelitní antény trčící ze střech domů. Jedná se totiž o další „Petite Cité de Caract?re“ (Tradiční město), které – aby mohlo získat daný titul – musí splňovat řadu podmínek, mimo jiné historické centrum na oko nenarušené ničím moderním. Nechte se unášet středověkou atmosférou Locronanu, která Vám umožní na chvíli zapomenout na ruch velkoměst a spočinout tak tváří v tvář dávné minulosti.

Dobrodruzi by zajisté ocenili výlet na „ostrov hrůzy“, čili Île d’Ouessant, ležící přibližně 20 kilometrů od pobřeží. Můžete využít lodního spojení z Brestu či z Le Conquet, přičemž delší plavba - z Brestu - trvá 3,5 hodiny. Jedná se o skalnatý a strohý ostrov, jenž se nedočkal mnoha přívětivých přezdívek. Námořníci považovali jeho zrádné útesy za prokleté a vždy vztyčili tři kříže, aby okolo propluli se zdravou kůží. Nejzajímavější místo se rozprostírá na severozápadním pobřeží, kde můžete se zatajeným dechem sledovat tříštění přílivových vln o skaliska.

Při putování vnitrozemím Vám cestu zkříží nejedna farní ohrada, z nichž každá má kostnici, vítězný oblouk a kalvárii. Tyto velkolepé církevní monumenty vznikaly v 15. až 18. století a výstavba některých trvala dokonce více než 200 let. Farní dvory Guimiliau, St-Thégonnec, Lampaul-Guimiliau, Bodilis, Sizun a jiné tvoří dohromady šikovně značený „Circuit des Enclos Paroissiaux“ (Okruh po farních dvorech).

Quimper – správní metropole departementu Finist?re – je prodchnut tradiční bretaňskou atmosférou skrz naskrz. V útulných obchůdcích situovaných v historických hrázděných domech objevíte knihy v bretonštině, bretaňskou hudbu i lidové kroje. Můžete usednout do jedné z mnoha „cr?périe“ a okusit jejich výtečné palačinky - „cr?pes“ ve sladké verzi, nebo „galettes“ ve slané, a pak vše spláchnout lahodným jablečným moštem „cidre“. Vydatný pokrm nejlépe strávíte příjemnou procházkou starým městem kolem velkolepé katedrály St-Corentin, nejstarší a nejpozoruhodnější gotické památky regionu. Již od roku 1690 se v Quimper vyrábí fajáns, krásná ručně malovaná keramika, která město proslavila daleko za hranicemi Bretaně. Veškerý kulturní život Finist?re se soustřeďuje právě sem; během roku se zde pořádá mnoho trhů, koncertů, výstav a festivalů, při nichž se můžete plně oddat uměleckým i chuťovým zážitkům.

Následující díl věnuji třetímu bretaňskému departementu – Côte d’Armor – jehož hlavní atrakcí je především pobřeží růžových skal „Côte de Granit Rose“, město korzárů Saint-Malo, či malebný hradbami obehnaný Dinan. Jedná se o kraj, kde moře dosahuje největšího rozdílu mezi hladinou přílivu a odlivu, kraj impozantních mysů a mohutných hradů.

_{Foto:  Locronan: autorka}

^{Mapka: www.1france.fr/departement}