Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Každý skrývá svého kostlivce. Někdy pod podlahou.
Úvodník: Epizoda Dvojí tělo Případů detektiva Murdocha a nemilé zjištění, že také divadelní scéna může nezřídka připomínat márnici.
Článek: Svět divadla je plný přesvědčivých iluzí a umění přetvářky. S tímto vědomím vstoupí detektiv Mudroch do vyšetřování nezvyklého případu mrtvoly, která se objeví na scéně uprostřed představení hry Macbeth. Otisky zubů dokazují, že nalezené tělo patří Virgilu Smartovi, bývalému majiteli divadla. Problém je v tom, že Smart by měl ležet v rakvi pod zemí. Něco tady očividně nehraje a Mudroch tuší podvod ze strany divadelníků. Detektiv i tentokrát zapojí do vyšetřování pokrokové metody a požádá doktorku Ogdenovou, aby vymodelovala tvář oběti. Její odhalení v pravou chvíli je součástí Mudrochovy taktiky, kterou chce uplatnit s velkým potěšením na podezřelých.
Zdroj: ČT
Jaká byla Virgilova poslední role?
Najít anglicky mluvený film či seriál, v němž by tvůrci alespoň větou nezmínili nesmrtelný odkaz Williama Shakespeara je prakticky nemožné. Případy detektiva Murdocha nejsou výjimkou; epizoda Dvojí tělo ovšem rozhodně nebere mistrovo jméno nadarmo. Po očividném jiskření mezi Murdochem a doktorkou Ogdenovou v předchozím dílu Vypusťte psy, scénáristé tentokrát „zklidňují hormony“ a ukázněně se vrací k další demonstraci vyšetřovacích metod-jak jinak než s nevyhnutelnou dávkou humoru a důvtipu, který, soudě dle skvělých dialogů, nebyl vlastní pouze alžbětinskému géniovi.
Klíčový důkaz Dvojího těla tentokrát vězí na bedrech půvabné Julie Ogdenové. Pro usvědčení vraha je totiž zapotřebí zjistit lidskou podobu nalezené lebky. V jedenadvacátém století žádný problém. Co ale o více než sto let dříve?
Metodu „soudního modelování (Forensic Sculpting)“ zpopularizovaly především novodobé americké „Kriminálky“. Naskenování lebky, pár kliknutí myší a původní podoba je tu. Realita je však oproti seriálu poněkud jiná. Soudní modelování patří dodnes mezi značně sporné metody. Prvopočátky postupu, kdy pověřená osoba nanáší, před použitím počítačů, zpravidla jíl na původní lebku s nalepenými výškovými sloupečky, spojují jména tří mužů. Herman Wellcker (1883) studoval 13 mrtvol, aby zjistil, které informace jsou klíčové pro zjištění původní podoby na základě ostatků. Willhelm His (1885) byl prvním, jehož zajímala tloušťka kůže obličeje v konkrétních místech-jakýchsi klíčových bodech, na něž modeláři při svých rekonstrukcích sází. A konečně Wilton M. Krogman, který v roce 1962 metodu rozšířil a uvedl v praxi. V čem že tedy je háček?
Stejně jako v případě dinosaurů, jejichž barva kůže, tak jak ji známe, pramení dodnes pouze z fantazie malířů či modelářů, také lidská lebka stěží informuje o všech rysech obličeje, který ji pokrýval. Například tvar nosu, vrásky či mateřská znaménka jsou zcela spekulativní, což pak nesporně přispívá k faktu, že žádní dva modeláři nevytvarují bývalý obličej stejně. Z tohoto důvodu hraje také dnes v kriminalistice tato metoda pouze vedlejší roli a její výsledky nejsou počítány mezi skutečné důkazy.
Ze současných „modelářů“ se svojí prací zařadil mezi nejslavnější Christian Cardell Corbet, když v roce 2003 vytvořil nejstarší obličej v historii pro mumii ontarijského Chatham-Kent muzea. Za nejslavnějšího žijícího restaurátora je pak považován Frank Bender z Philadelphia Medial Examiner´s Office, díky němuž bylo identifikováno již 25 lidí.
foto: Grenada Media
Případy detektiva Murdocha: Dvojí tělo
25.3.2010/ČT1 20:00
Hrají: Y. Bisson, T. Craig, H. Joyová, J. Harris a další.
Režie: Farhad Mann
Herečka, lhářka anebo obojí?
24.03.2010 - Kateřina Sovová
