Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Poezie v hudbě XIII. Od grizzlyho ke králíkům – Jan Vodňanský



Úvodník: Pojďte. Něco vám povím. Ale neohlížejte se. Za námi jde grizzly. Pozdě, už je pozdě! Úryvek textu nás dostával už někdy v sedmdesátých letech minulého století. Na podiu stojí Petr Skoumal a Jan Vodňanský. Jedna z nejzřetelnějších písničkářských dvojic doby. Činoherní klub měli často za střechu nad hlavou a pořad S úsměvem idiota jako imponující buchtolapku.

Článek: Jenže pan Vodňanský na stage původně nemířil. V roce 1965 vystudoval Fakultu strojní ČVUT. Pak ještě v roce 1973 dálkově Filosofickou fakultu Karlovy university. Když podepsal Chartu 77, čekalo ho, jako spoustu dalších, téměř ticho po pěšině. V té době, když už, objevoval se převážně v tvorbě pro děti. Veřejnost si ho ale našla. Jeho texty se přehlédnut nedaly. V polovině 80. let přišel s písničkou Jak mi dupou králíci. Propašoval ji do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku. Zahýbala i s našimi otci.

                                                     Jak mi dupou králíci 

                                        Ptáš se, jak mi dupou králíci: 
                                        skvěle - pojď si poslechnout,
                                        sevřeně v trojstupu obcházejí chalupu,
                                        smělý úsměv na líci - tak mi dupou králíci!
                                        Ptáš se, jak mi dupou králíci:
                                        skvěle - pojď si poslechnout,
                                        stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous’,
                                        v očích žár a pevný cíl - tak mi dupou králíci!
                                        Jejich uši možná tuší více, nežli ti oči napoví,
                                        formaci svou neporuší, no zkrátka už jsou takoví,
                                        zoceleni jsou i v duši, ve své duši králičí, 
                                        bubny zní a srdce buší, kroky duní v jehličí,
                                        kupředu levá a zpátky ani krok!

Čím je Vodňanský výjimečný? Především vypointovanou poetikou, nestandardním nápadem. Všimněte si posledního verše. Ten tam byl, pak zase nebyl a teď je. Jestli si to někdo neuvědomuje, tak malé připomenutí. A jestli nepamatuje, tak tím líp pro něj. A pak je tu něco natolik neobvyklého, že to stojí přinejmenším za zmínku. Vodňanský postaví hudební frázi a tu obsadí rýmovanými poloverši. Na líci, králíci, vous, kous´. Nešetří, chlapec. Ani nás. Však to unesem. Jen do nás! Chce se mi říct, že kdo začne s velkým medvědem a pokračuje k malým králíkům, musí to myslet dobře. A když to prošpikuje vysokoškolskou pedagogikou, nemá to chybu. Jeden aby se přímo těšil do studií. Jenže se ho to už netýká. 

Postavte dvojverš, kde v každém uplatníte po dvou rýmech jako on. A neokázale.

Zdroj fotografií www.i-humr.cz


Vodňanský, Skoumal dnes


24.03.2010 - Jaromír Komorous