Hořké moře je a není příběhem, hlavní roli zde hrají pocity a představy, ztrácí se hranice mezi fikcí a realitou. Tři hlavní hrdinky se pohybují napůl ve snách, kdesi mimo prostor. Děj však nevede přímo myšlenkami, ale někde ve skulinkách mezi nimi. Román je tak víc pochmurnou poetikou než příběhem, který se nám odhaluje jen po kouskách, jakoby mezi cáry mlhy, musíte posbírat ty jednotlivé dílky a skládat je zpřeházeně do sebe. Každý ten kousek je zašpiněn bolestí a hnusem, některé krví či zvratky.
Nemohla jsem snést pohled na to, jak procitám v žluči, a přesto jsem stála jako přikovaná.
Mezi třemi hlavními ženskými postavami postupně nacházíme myšlenkové předivo, jež je spojuje. Ač jsou každá jiná, všechny tři spojují hluboké prožitky, nesnadný život a společný milostný zájem. Čtenáři v nich trochu komplikuje orientaci časté přeskakování v čase společně s faktem, že jedna hlavní a důležitá vedlejší postava se jmenují stejně - Marie. Celá kniha je však rébus, a tak nezbývá než hledat záměr. Nenechat se zmást tím, že autorka při líčení střídá i v rámci jedné postavy ich- a erformu. Nakonec bez povšimnutí jistě nezůstane ani to, že jednu z žen pojmenovala stejně jako sebe - jako Jakubu.
Na pohovce stále sestra Marie a z Jakubiných úst kane živá voda, toť bujón nesmrtelnosti, hovězí nektar…
Když se Marie konečně objeví, Aniela je překvapena. Údiv zahlédne i ve tváři své sestry.
Počítejte s tím, že ponurost se vám přilepí na mozek. Kdo si libuje v depresi, nebo je naopak natolik optimistický, že se nenechá ničím rozházet, pro toho se četba stane chutnou mandličkou. Citově labilním jedincům četbu raději nedoporučuji, pouze by si potvrdili, jak je svět krutý a život nestojí za to žít. Nakonec ani postavy Hořkého moře nezůstanou bez pokusu o sebevraždu.
&Spičkou nohy zavadí o židli. Odkopne ji. Zůstane viset nad zemí, oprátka ji jemně tahá za bradu. Dýchá se jí tak špatně, že raději vystrčí špičku jazyka.
Zcela zásadně se autorka věnuje židovství, prostřednictvím hrdinčiných vzpomínek se vrací do druhé světové války. Zajímavé také je, že se v knize objevuje rabín, který radí jedné hrdince, aby „žrala hlínu“. A ona to udělá. Vzhledem k autorčině prvotině „Je hlína k snědku?“ bych ráda vyzvěděla, zda jde o starý židovský zvyk, moderní obchodní tah či pouze zálibu v tématu?
Katalpa Jakuba: Hořké moře
Nakladatelsví Paseka 2008
Foto bálky: www.paseka.cz