Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Demokracie po Česku



Úvodník: Divadelní hra o mnoha dějstvích se šťastným (?) koncem...

Článek:

osoby a obsazení: král ………………… ……… pan president Václav Klaus
rádcové ………….. ……… vláda ČSSD
královna. …………. ……… paní ministryně Součková
princezna …………. ……… nová vláda
nápadníci princezny ………koaliční partneři
šedá eminence …………… ODS
kuchař ……………………… pan ministr Škromach
kejklíři ……………………… odborové organizace
strážce pokladu …………… České dráhy
černý petr …………………. KSČM

nápověda: autor
režie: voliči
produkce: státní pokladna
kulisy: bankovní ústavy
osvětlení: soudy

stručný děj:

dějství první:
Král v dlouhém úvodním monologu vypráví o tom, proč není europeista a dalekosáhle tento svůj postoj zdůvodňuje.

nápověda: v podstatě jde o to, že nesouhlasí s Evropskou unií a to nejen s jejími praktikami, ale dokonce s její existencí – ten monolog je prošpikovaný odbornými výrazy a je velmi těžko pochopitelný, ale doporučuji k prostudování (www.lidovky.centrum.cz)

V pozadí scény královu monologu pečlivě naslouchají jeho rádcové, ale jak už známe z pohádek, myslí si své a půjde jim zase jenom o to získat nová koryta, vysát poslední zbytky grošíků z poddaného lidu a pokusit se upevnit svá teplá místečka.
Mezitím královna přemýšlí jak by se zalíbila poddaným, ale její návrh jak to zařídit, aby její poddaní byli zdravější a veselejší se rádcům nelíbí a tak se královna zlobí a vzteká a vyhrožuje, že královskou korunu předá někomu jinému.

dějství druhé:
Princeznin pokojíček obléhají nápadníci, princezna je na vdávání, ale do voleb ještě uplyne nějaký čas. Přesto se koaliční partneři snaží, aby se zalíbili nejen princezně, ale i prostému lidu. Ono takové místečku po princeznině boku, tedy v nové vládě vůbec není k zahození. A tak slibují a kličkují a předvádějí se, jen aby se zalíbili. Všechno bedlivě pozoruje šedá eminence a nikdo nemá tušení, to chystají. Žádný dialog, žádná viditelná akce, je to zvláštní, ale pokud chtějí zaujmout místo po boku krále jako noví rádcové, měli by se snažit. Jinak vláda ČSSD natropí v zemi takovou neplechu, že to půjde jen velmi těžko napravit.

dějství třetí:
Královský kuchař vymýšlí vymyšlená jídla, experimentuje s dopravou, slibuje nemožné a do toho všeho ještě zkoušejí kejklíři jak to všechno vylepšit, sem tam nějaká ta stávka, měli by asi všichni jít do důchodu, ale vyčkávají. Bez důchodové reformy to nepůjde, i když oni mají královské výsady, takže by se jich nějaký karambol ani nedotkl. Kulisy jsou snad jediné v pořádku, ty fungují, bankovní ústavy vydělávají.


dějství čtvrté:
Producent už nemá herce z čeho platit, královská pokladna zeje prázdnotou a k tomu všemu má ještě podivné strážce pokladu nebo spíše uživatele královských peněz bez jakýchkoliv zásluh. Královna totiž za ně zaplatila část dlužného zdravotního pojištění, které jaksi opomněli uhradit.

dějství páté:
Nějak se celé představení zamotává a nikdo z diváků vlastně už neví o co jde. Režie se nějak vytratila, všichni voliči jsou v letargii, nemají zájem o dobré pokračování představení, hrají si na svém písečku a doufají, že všechno zachrání Černý Petr. Nedej Bože, aby se tak stalo. To by bylo po divadle, po kultuře a po klidném životě v naší zlaté demokracii. Soudy místo aby plnily svou funkci osvětlovačů nějak pohasínají, než rozsvítí potřebný reflektor trvá to věčnost a nápověda je bezradná, i když nespí a pečlivě sleduje celé představení.

Celé je to děsivě smutný a nepovedený kus. Škoda.


(Psáno v předvečer Vítězství pracujícího lidu v roce 1948 – nezopakujeme si to, aby ten konec byl opravdu „šťastný“ pod vedením KSČM?)





10.03.2004 - Zdeněk Pilný