Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Pod křídly velké čarodějky
Úvodník: Způsob, jakým se ocitl Salman Rushdie na islámském indexu zavržení, na oné problematické listimě ohlášené smrti, před časem sledovali všichni. Autor se neschovává. Píše, publikuje a svůj květnatý jazyk představuje dál celému světu. Dva roky po vydání originálu vydává nakladatelství Paseka román Čarodějka z Florencie.
Článek: Čím kniha oplývá, jsou myšlenky obecně platné. Čtenář jich najde přehršel. Zde jedna, která v kvasu celosvětové migrace má nebývalou vážnost i dobovou, dnešní platnost: Je sama cizost čímsi, co je nutno přijmout jako obrodnou sílu, přinášející jejím stoupencům bohatství a úspěch, nebo v jednotlivci a celé společnosti něco zásadního znehodnocuje, spouští proces rozkladu, který skončí odcizenou, neidentickou smrtí?
Salman Rushdie zůstává věrný svému rodišti a zevrubně znalý teritoria, které nám vždy připadne hodně exotické, vsadil děj románu převážně do paláců dnešního východního Pakistánu a západní Indie. Předvídatelné a z hlediska autorovy praxe pochopitelné.
Román zaujme formou, autorovým slovním rejstříkem, zvolenou lyrickou spisovatelovou licencí a všímavostí detailů. Detailů v různých situacích, které Rushdie schválně vypíchne a jež by zřejmě evropskému pozorovateli zůstaly utajeny. Sáhl do historie a román situuje někam do druhé poloviny šestnáctého a začátek sedmnáctého století, tedy do období vlády indického císaře Akbara z dynastie Velkých Mughalů a na jeho dvůr.
O čem to je? Tajemný poutník z Florencie se podivným způsobem dostává do blízkosti jmenovaného císaře, dokonce jako anglický vyslanec, pověřený samotnou Alžbětou Tudorovnou. Nelze mu však věřit ani jak se jmenuje a na papír se dostávají mysteriózní příběhy zrovna jako strohá dějinná fakta.
Čím kniha oslní? Autor bohatě používá v románu místní názvosloví, ať už k zeměpisné, jmenné či věcné potřebě. Na konci knihy je bohatý slovník, který použitá slova, v knize jistě beze vší pochybnosti oprávněně vkomponovaná, překládá, vysvětluje a zasazuje do kontextu dějin. Překladatel Pavel Dominik zasluhuje hluboké uznání, už jen proto, že se zasadil o jasnou dikci překládaného díla a nikterak rušivě nezasáhl do autorova zvoleného slohu.
Co závěrem? Kniha důstojně reprezentuje jak samotného autora, tak zemský region, kam její děj situoval. A maně si uvědomujeme rozdílnost představovaných nám klultur, bez ohledu na zvyklosti tehdejší a dnešní epochy.
Salman Rushdie
21.05.2010 - Jaromír Komorous