Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Království Lenky Limové - plstění, tkaní, krosienky



Úvodník: Pondělní srpnové poledne, vcházím do malebného domečku ve Smilovicích a nekompromisně vyzvána usedám ke svátečně prostřenému stolu. Tady se drží poledne se vším všudy a hospodyně nosí na stůl. Nejistota způsobená počátečními rozpaky je během chvíle tatam. Příjemné prostředí, příjemní lidé. Jak jinak u jihočeských umělců, že? O tom, jak se dostala ke tkaní a dalším podobným činnostem, mi vypráví Lenka Limová za tichého souhlasu odpočívající smečky psíků, ležících u nohou pána domu, Jana Limy.

Článek: Umění ji provázelo již od dětství. "K řemeslné tvorbě s textiliemi mě přivedla touha oblékat se nekonvenčně. &Sila jsem, háčkovala,… a pak přišel rok 1981 a &Skolský ústav umělecké tvorby v Praze pořádal kurzy mimo jiné i ručního tkaní. Tady jsem se našla. Nejdříve práce na rámu. V roce 1982 jsem nastoupila na Lidovou konzervatoř Středočeského kraje , obor lidová tvorba. Měla jsem štěstí, že pro náš ročník otevřeli i nástavbu. A tak přišlo seznamování se s takovými technikami jako batikování, ruční tkaní, šitá krajka, paličkování, krosienky, síťování, vizovické těsto,perníčky, šustí, prostě vše, co si lze jenom představit.
V současné době se věnuji „pouze“ krosienkování, ručnímu tkaní a plstění. V tomhle mi hodně pomáhá Honza, díky němu fungují stavy, točí se kolovrátky,..."
 Jana Limu jsem koneckonců za stavem během mé návštěvy zažila. Tká a, jak sám říká, má to v genech. 

U slova krosienky jsem se zatvářila dost nechápavě, takže následuje stručné objasnění.
Jedná se o starou předtkalcovskou techniku pletení na rámu. A co lze vytvořit? Například tyto úžasné šaty nebo šál do blížící se nepohody podzimu.











A plstění? Na mou otázku Lenka odpověděla, že jednoduše řečeno je to zpracování přírodní vlny určené následně např. k výrobě klobouků či jiných doplňků. A protože jsem se zřejmě i nadále tvářila dost nechápavě, ale nadšeně, bylo mi nabídnuto nahlédnout trochu podrobněji do téhle výrobní kuchyně a já s radostí přijala.
 



  No, není to nádhera?


A naše povídání krásně mohou uzavřít vzpomínky Terezy, dcery Limových, která se dobře „pomamila“.
Dnem, kdy do našeho domu přišel první balík …, se nám od základu změnil dosavadní život. Dříve nablýskaný domov se stal truhlářskou dílnou prosáklou vůní stáje, kde taťka z prkýnek vyhání červotoče a pasuje vše do podoby kolovratů různých velikostí i tvarů a ze všech koutů čouhá vlna v různém stadiu úpravy. Dříve bylo každý den navařeno, upečeno a uklizeno. Dnes - pod poklicí v kastrolu na plotně se fixuje, na stole i jinde vřetánka, cívky, háčky a klubka s napředenou vlnou. Je dobré dávat si pozor, kam sedáte, neboť na židlích se mohou sem tam objevit i krample na česání rouna. Když se pak jdete usadit na záchod a vlna na vás málem kouká i
z toaletního papíru, začne vám být jasné, že tady už rodinná idylka asi nebude. Když nemůžete najít členy své rodiny, brzy začnete postupovat při hledání jinak než voláním. Jednoduše najdete největší koncentraci kolovratů a najdete matinku, jak podupává na prkýnko, které otáčí kolem a namotává rouno. A když nemůžete najít ani tátu, stačí zajít k počítači, kde nejspíš bere inspiraci na další kolovraty… Návštěva se musí ohlašovat týden dopředu, aby se stihla vlna uklidit na jedno místo, kam je většinou vstup zakázán, a aby si bylo kam sednout. Nedej bože přijet neohlášeni. Já jednou takovou chybu udělala a i přes varování, že umění je na
prvním místě, jsem se zeptala, co je k jídlu. Odpověď? Dáš si marmeládu, kečup, nebo hořčici??
Jak srozumitelné.


 I tohle vykouzlí plstění.

Lenka Limová
ateliér lidové tvorby
Smilovice

Foto: autorka článku

27.08.2010 - Julie Kolocová