Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Rozhovor s malířkou Věrou Čermákovou



Úvodník: Malování obrazů není tak jednoduchá záležitost. A ještě těžší je obstát coby profesionální malíř. Jestli chcete nahlédnout pod pokličku tvůrčího života jedné sympatické malířky, tak je tento rozhovor určen právě pro vás.

Článek: Známe se už nějaký čas, dokonce jsme pracovali ve stejném podniku. Vzpomínám si, že tehdy bylo malování vaším velkým koníčkem. Měl jsem pocit, že to je pouze rozmar, nebo jeden z mnoha snů, které se nestanou skutečností, ale vidím, že jsem se mýlil. Jak se dál vyvíjela vaše cesta směřující k malování?

Začátky cesty vedoucí k uskutečnění mého snu, který se začal vkrádat do mých myšlenek už v dětství, nebyl vůbec jednoduchý. Jak se říká – „každý začátek je těžký“. Moje přestěhování do Prahy bylo takovým odrazovým můstkem, protože jsem chodila malovat do tehdejšího Parku kultury a oddechu a dojíždění do Prahy třikrát v týdnu bylo obtížné. Chtěla jsem vystudovat odbornou, střední školu a později i akademii, ale moje učení na střední škole se opozdilo o čtyři roky díky nepochopení mého tehdejšího zaměstnavatele, ale nakonec se alespoň ta maturita na odborné škole podařila. Splnil se mi tedy můj sen z dětství, i když ne úplně do všech podrobností.

Malováním se zabýváte profesionálně. Přiznám se, že si neumím představit možnost uživit sebe a případně i rodinu v takovém oboru. Je něco takového možné? A jak je to náročné na čas?

Po absolvování školy už to bylo o malinko jednodušší. Přihlásila jsem se tehdy na konkurz, který vyhlásila jedna německá firma a vyhrála jsem. Brzy po tom, se mi naskytlo několik příležitostí a tak jsem měla začátky trochu usnadněné. V současnosti mít úspěch znamená nejen sedět u stojanu, ale i navazovat stále nové kontakty a svoje díla vhodně prezentovat. To je časově náročné a když se připočítá vlastní práce na nějaké zakázce nezbývá už mnoho času na jiné povinnosti a už vůbec ne na chvíle oddechu nebo zábavy. Vlastně opravdovou dovolenou jsem neměla už dvanáct roků.

Jednou z oblastí vaší tvorby je malování replik starých mistrů. Mnoho lidí si pod tím představí vytváření dokonalých kopií, které potom mohou být vydávány za pravé obrazy. Co si o tom myslíte?

V první řadě nevytvářím dokonalé kopie. Maluji na běžné, malířské plátno, současnými barvami a tak kdokoliv, kdo o výtvarném umění něco ví, pozná takovou repliku na první pohled. Nejde vůbec o to vytvořit dokonalou kopii a tu vydávat za pravé dílo. Dnes je známo tolik metod jak zjistit pravost obrazů, že je prakticky nemožné takovou dokonalou repliku vytvořit. Kopie, které já vytvářím si objednávají lidé, kteří mají třeba stylově zařízený byt nebo i jen jednu místnost a chtějí, aby nejen nábytek, ale i ostatní prvky interiéru byly stylové. Takových zakázek se objevuje poměrně dost.

Nepochybuji o tom, že máte i svůj vlastní styl malování a své potřeby a pocity, které chcete malbou vyjádřit. Zbývá vám vůbec na vlastní tvorbu nějaký čas? A jak se to všechno srovnává se starostí o rodinu?

Času na moji vlastní tvorbu opravdu mnoho nezbývá, ale když člověk hodně chce, vždycky se takový problém dá nějak vyřešit. Totéž platí i o starostech s rodinou. Tady v atelieru teď není z mé tvorby nic k vidění, nedávno jsem poslala celou kolekci na připravovanou výstavu do USA, ale mám připravené další náměty, kterým se chci věnovat co nejdříve. Jsou to nejen portréty a repliky na zakázku, ale i moje vlastní nápady. Je pravda, že s tím nedostatkem času je to hodně obtížné a řeším to s vypětím všech sil.

Přinesla si vaše dcera do života od vás nějaké dispozice a záliby k výtvarnému umění?

Snažila jsem se už od jejího dětství, aby toho vyzkoušela co nejvíc a mohla si potom později sama vybrat to co jí nejvíc baví, co ovládá a co chce dělat opravdu důkladně. V každém případě jsem dbala na to, aby měla pevně zakořeněný pocit odpovědnosti k okolí i sama k sobě a snažila se něco v životě dokázat. Takže zkusila třeba balet, učila se na housle a později na klavír, hodně sportovala, zkoušela i malování a nezapomněla jsem ani na jazyky. V současné době studuje počítačovou grafiku s docela výrazným úspěchem. Ty ostatní záliby, které poznala v dětství nikdy úplně neopustila a ve volných chvilkách se jim věnuje dodnes. Počítačová grafika má snad něco společného s malováním, alespoň vzdáleně. Rozhodně obojí vyžaduje nejen nadání, ale tvrdou práci. Bez toho není možné docílit nějakého většího úspěchu.

Pokusil jsem se zachytit vás na fotografii v té nejtypičtější každodenní podobě a poloze. Je to skutečně pro vás tak typické?

Ano, až na malé výjimky trávím svůj čas tímto způsobem, ale nestěžuji si, práce mě baví a téměř dokonale naplňuje dobrými pocity.

Dovolím si na závěr popřát vám hodně úspěchů, spoustu radostí a taky trochu víc volného času pro vaše další záliby i pro chvíle oddechu a poděkovat za rozhovor.


22.03.2004 - Zdeněk Pilný