Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Osud je černý jezdec
Úvodník: Nedávno jsem na stránkách Rozhledny psala o knize V mistrově stínu. Dostaveníčko si v ní dali obdivovatelé a následovníci pera mistra Poea. Nyní se mi do rukou dostala kniha nakladatelství ČAS. George Eliotová – Osud je černý jezdec. A?
Článek: A jako bych ten rukopis znala, ten námět, chození kolem , vábení strachu, tušení lidské zrůdnosti, dopodrobna vykreslené motivy jednání hlavních postav, mistrovské líčení prostředí, mystika. Prostě kam pohlédnu, tam cítím zvláštní napojení Eliotová – Poe. Bylo by jistě zajímavé vydat se po stopách pátrání, zda a jak se mohli poznat, ale dnes ne. Dnes chci představit autorku, která patří mezi nejpřednější světové spisovatelky 19. století, a její dvě povídky.
Vlastním jménem Mary Ann Evansová psala pod mužským pseudonymem George Eliot. Vedle Jane Austenové a sester Brönteových se stala výraznou literární osobností Anglie nejen své doby. Její dílo dalece překračuje hranice času. Žádné „romány pro ženy“ nečekejte. Spíše se připravte na kritický realismus soustředěný na bahno krajin lidské duše.
V knize Osud je černý jezdec najdeme dvě povídky. První Opona budoucnosti. Hlavní hrdina dostane do vínku nelehký úděl. Vidění budoucnosti. Kdo z nás by chtěl mít jistotu dobrého i zlého? Autorka nám předkládá vábničku. Pohrává si s hlavním hrdinou tak, aby byl chvílemi snad i spokojen, nechává příst nitky osudu jako pavouk láká svou oběť. Nešťastná nehoda a smrt rivala v lásce, bratra, roztočí život zdánlivě vytouženým směrem. Ale láska, do které by tolik potřeboval nahlédnout, pro něj zůstává studenou, tajuplně zastřenou dámou za oponou. A jako taková si s ním „hraje“. Přesně podle pravidel „slepého“, prahnoucího po štěstí tam, kde mu jej nikdo nenabízí. A naopak. Nenávist vedoucí až k touze vraždit. Nenávist jako hnací motor lidského jednání. Jak časté, jak nízké. Dodnes.
Druhá povídka Bratr Jakoubek. Lákání světa „vyšších, bohatších“ leckomu zaslepí oči. Prostředky k dosažení vysněného? Použijeme cokoli. Okrademe vlastní matku, opustíme to, co je nám spřízněno, ne pro svobodu, ale proto, že se za tu přízeň stydíme. Jenom duševně postižený Jakoubek zůstává „čistým“. I tohle bohužel najdeme v dnešním světě.
Nakladatelství ČAS nám předkládá z autorčiny povídkové tvorby to typické. Navíc spolu s opravdu čtivým překladem pro současného čtenáře. Můžeme se jenom těšit, že nezůstane pouze u tohoto výběru. Tady je opravdu ještě po čem sáhnout. Dočkáme se?
George Eliotová
Osud je černý jezdec
vydalo nakladatelství ČAS v roce 2010
foto www.nakladatelstvicas.cz
20.10.2010 - Julie Kolocová