Jako osvícený chtěl vybudovat rozsáhlou říši pevně stojící na základech jednotné idey křesťanství. Nedivíme se. Vždyť v tehdy rozpolceném světě bylo náboženství ideálním snadno dostupným pojítkem. Bohužel souvisejícím i tehdy s institucí, která ne vždy citlivě své zájmy utvrzovala a prosazovala. To samozřejmě věděl, o takovéto „dobývání“ světa mu ovšem nešlo. Chtěl jít jinou, nenásilnou cestou. Cestou, kterou by si vybudoval každý sám, cestou, kde by nebylo potřeba meče. Idealista? Snad, to by ale po něm nezůstalo to vše, co se mu podařilo vybudovat.
On sám se považoval za ezoterika. Snil o návratu duchovna spojeného s moudrostí. Cítil se být potomkem egyptských faraonů i znalcem egyptského hermetismu, z něhož částečně vycházela i středověká vzdělanost. Na svém dvoře zaměstnával mudrce z celého světa, alchymisty, rozuměj výkvět tehdejších učenců, ne potulné předvaděče pochybného umění. Za centrum tohoto snažení si nezvolil pouze Prahu, ale i místo, které on sám pro tento účel nechal vybudovat. Karlštejn. Jsme daleko od našich romantických představ o původu tohoto hradu spjatého s Jaroslavem Vrchlickým a jeho Nocí na Karlštejně? Karlštejn jako svatyně, tj. místo něčemu zasvěcené. Zde novému křesťanskému světu. Takovéto praktiky nebyly vlastní pouze Karlovi IV., alchymistická bádání patřila ve středověku ke každému královskému dvoru. Církev proti tomu samozřejmě všemožně brojila, ale čím silnější panovník, tím opatrněji. Osvícený Karel IV. patřil k jedněm z nejvýznamnějších panovníků, kteří tato vědecká poznání podporovali, a při výzdobě hradu tyto představy zapracoval.
Velkou podporou mu v tomto ohledu byla jedna z jeho manželek Anna Svídnická a Mistr Theodorik. Ona sama je zde vyobrazena v hradním kostele Panny Marie jako Assumpta, Panna sluncem oděná, na rukou s Ježíšem, jenž má na vyobrazení rysy jejího syna Václava IV. Hrad byl chápán v této době jako grálský hrad spásy. Tedy sídlo královské páru vyvoleného a z Boží milosti nastoleného. Proč zrovna ona? První Karlova manželka, Blanka z Valois, byla ještě dívenkou, když se zasnoubili. Koneckonců velice mladý byl i Karel IV. Existovala prý mezi nimi čistá láska, ale Blanka umírá předčasně. Druhá, Anna Falcká, byla prostředkem k získání nového území, politické moci. Anna Svídnická byla původně vybrána jako manželka pro jeho syna, Václava IV., nakonec si ji vzal císař sám. Byla vzdělaná, alchymistka, malířka. Prostě SOFIA (moudrá, duchovně založená). Pro Karla ideál, jenže umírá velice brzy. V souvislosti s její smrtí se hovoří i o možnosti intrik a otrávení. A jako by Karel IV. s její smrtí ztratil vnitřní sílu. Jeho dříve oblíbený Karlštejn navštěvuje stále méně, snad se mu i vyhýbá? Znovu se žení, ale vrací se ke sňatku z rozumu, k pouhopouhé politice.
V souvislosti s úmrtím Karla IV. se po celých Čechách chystá dostatečné množství kulturních akcí. Čekají nás nové knižní tituly, „znovuobjevené“ filmy. Já bych ráda upozornila na jednu z nich, mezinárodní multimediální projekt, ty z vás, které můj článek zaujal. Chrám – Návrat Sofie (více viz kulturní akce pro tento měsíc).
vyobrazení Anny Svídnické jako Panny sluncem oděné
foto matrix-2001.cz, turistickyatlas.cz