Při své romantické procházce se detektiv Murdoch a doktorka Ogdenová náhodou ocitnou nedaleko místa vražedného činu, jehož obětí se stala atraktivní mladá žena. Při pátrání po totožnosti neznámé, kterou někdo uškrtil v parku, Murdoch a konstábl Crabtree narazí na některé velmi nemorální fotografie. Stopy vedou k známému tvůrci pornografie, Marcusovi Evansovi. V doktorce Ogdenové zatím roste netrpělivost s jejím soukromým životem. Domnívá se, že milostný vztah s Murdochem nikam nevede, proto vážně zvažuje nabídku na lékařskou praxi, která by ji odvedla z Toronta.
S dvanáctou epizodou Případů scénáristé nejenže významně posouvají vztah Williama a Julie, ale opět se významně přibližují původním románům Maureen Jenningsové, konkrétně "Nočnímu dítěti", přběhu pojednávajícím o dětské pornografii. Pravda, seriál byl k dětem i k divákovi milosrdnější, a tak Murdoch vyšetřuje "pouze" pornorgrafii dospělých, k tomu ještě neúmyslnou. Cože je to za nesmysl? Inu, průhledná zrcadla, divákům kriminálek známá z vyslýchacích místností anebo kompaktní fotoaparát - s tím už se dá ledacos udělat. Ale v dobách Murdocha? Copak by něco takového bylo možné?
U fotoaparátu určitě ano. První kompaktní Kodak jste totiž mohli pořídit už v roce 1888, v našem případě tedy 7 let před datem na budově Murdochovy domácké stanice č. 4. Jeho "otcem" byl Američan George Eastman a jeho vynález později výrazně přispěl k objevení pohyblivého filmu.
První „kompakty" výrazně těžily z vynálezu celluloidu, kterýžto jim umožňoval naplnění rolí o sto snímcích. Ta, po vyfocení svým majitelem, putovala, společně s fotoaparátem, zpět do továrny, kde byla odborně vyjmuta a nahrazena novým filmem. Přestože nápad malého přenosného fotoaparátu byl jistě v mnohém přelomový, nebýt celluloidu, těžko by malá černá krabička našla své majitele - a že jich, vzhledem k příznivé ceně - nebylo málo. O to grotesknější pak zůstává fakt, že celluloid měl především nahradit podstatně dražší slonovinu. Vyráběly se z něj kulečníkové koule, příborové rukojeti, části šperků, ale také dodnes populární celluloidové panenky. Bohužel, jednu nevýhodu tenhle, de facto první plast, měl - byl silně hořlavý. První fotografové se ovšem rozhodli tento nedostatek „risknout", a tak vývoj kompaktních fotoaparátů mohl vesele pokračovat. Vrátíme-li se zpět ke Kodaku, vzhled v pořadí druhého modelu, tzv. Brownieho, v praxi k vidění v rukou našeho seriálového detektiva, odpovídal malému černému kvádru, jehož největší předností byla schopnost pořizování „momentek". Brownie, díky své velmi rozumné pořizovací ceně, zaznamenal úspěch u široké veřejnosti a páně Eastmenově se tak kasa, s pomocí dalších a dalších zlepšených Brownie plnila až do šedesátých let 20. stol., kdy je vystřídaly jiné značky, kupříkladu japonský Canon, poprvé „zavlečený" do Ameriky v roce 1937 válečnými veterány z Korejské války.
Co se týče populární filmové rekvizity, jednostranného zrcadla, jeho vynález je datován do roku 1903, kdy jistý Emil Bloch vyslyšel přání ruské vlády a vyrobil „magické" zrcadlo, fungující na principu osvětlené a neosvětlené plochy. Jinými slovy, osoba umístěná v osvětlené místnosti vidí „klasické" zrcadlo, zatímco stejná plocha, pozorovaná ze zatemněného prostoru, umožňuje průhled skrz. Inu, šikovná pomůcka.
Nám ovšem, vzhledem původnímu tématu našeho povídání, nezbývá než zkonstatovat, že jak kompaktní fotoaparát, tak jednostranné zrcadlo mohly našemu detektivovi zamotat hlavu, a že scénáristé ani tentokrát „nekecají".
foto: Grenada Media