Ne každý divák vstřebal čtvrtý díl příběhů hrdinného archeologa INDYHO, který uvedla televize v premiéře 13. listopadu. Snad jen těm nejvnímavějším (často dětem) neuprchly veškeré Spielbergovy „vychytávky“, podtexty scenáristů a mnoho dalšího, co čtvrtý díl legendární ságy divákovi nabízí.Stalo se za léta od premiéry tohoto snímku v biografu už módou naň dštít oheň a sýru (i když se chystá pátý díl, anebo tím spíš), ale já myslím, že neprávem. Jde o výrobek ve svém žánru, vše je tu funkční a co bývá stíráno, kritizováno, byl už záměr tvůrců (takřka ve všech případech). Každá scéna tohoto spektáklu je do "mrtě" propracovaná, nadsázka byla PRÁVĚ záměrem a výsledek jest natočen víc než zručně. Kamera? Vynikající. Střih? Geniální, protože ho ani nevnímáte. A KOMPLET? Působí jednoduše, ale není jednoduchý a nejpozději při druhém podívání si každý soudný divák uvědomí i mravenčí práci (nejen ale v digitálních scénách s mravenci). Ó, hračička Steven Spielberg si opravdu vyhrál. "Vymazlil to" a…
Za první příklad vezměme třeba jen tu část díla, která je ve stylu rokenrolových filmů padesátých let, a tedy snímků s příměsí motorek (ano, uvidíte pravého Indiána, zazní Elvis Presley a zaduní jeho pramáti všech vypalovaček Hound Dog!) Sledujte ale scénu v kavárně. Indy a syn vedou dialog, ale co režisér "upíchl" za ně a do zlatého řezu? Blonďatou studentku v sukni. Konverzuje obrácena k nám zády, ale musíte ji chtě nechtě sledovat a ani její bezvýznamná scéna nezůstane bez pointy. Když totiž dívka nakonec poodstoupí, uvědomíme si, kdo je OPRAVDU její kluk, a že přímo vedle seděli celý čas a v záběru dva agenti KGB v oblecích, a to mezi pestrými studenty a rockery „pomádníky“. Působili jako pěst na oko, koukali jsme na ně, a přece neviděli. Taky na takovémto detailu se dá pochopit mistrovství tohoto filmu, říkám.
A co si vůbec myslíte? Ví Indy o agentech už od začátku dialogu?
Film také bez přestání postmoderně cituje pomalu z celé dosavadní kinematografie vč. děl samotného režiséra. V jednom z hned prvních záběrů se cosi odrazí v naleštěném talíři uprostřed rozjeté pneumatiky a… Cisterna z Duelu? Není to ona, pravda, ale jako by byla. Skoro následující scénu zaplní Rusové v amerických uniformách a dobudou v nitru USA přísně střeženou zónu ze skladištěm. Ano, v ní končil první díl. Při té akci (dojde i na zavazování tkaničky před střelbou) si zase asi vzpomeneme na Vojína Ryana a… tak dál. A tady je zase čistokrevná hororová parodie alias báječně variovaný začátek Frankensteina z třicátých let s motajícími se lupiči mrtvol za noci neboli Indym a synem s lopatami přes rameno… A dál? Útočí indiánští zabijáci s foukačkami plnými jedových šipek, ale je bouřka, takže vypadají jako krvežízniví nemrtví a my máme šanci sledovat i "zombie-kraťas" ve filmu. A ještě dál? Film opravdu parafrázuje i legendární Poklad na Sierra Madre a Africkou královnu Johna Hustona a snad i western El Dorado s Johnem Waynem, aby však končil ve stylu (nových) Blízkých setkání třetího druhu. Na ty upomíná už první pohled na městečko-maketu. Nalézáme tu i prvky filmů E. T.mimozemšťan, Akta X, Stepfordské paničky, odlesky Pána prstenů (a hádejte, kdo je Legolas!), parafráze posledního King Konga. Nu, o Tarzanovi radši nehovořím, hodně lidem vadí. Ona je tu ovšem i vzpomínka na jistého Hanumana!
Blanchettová v roli Iriny Spalko (této mikádem "završené" nositelky Řádu práce, agentky a psychotroničky s ukrajinským přízvukem) hraje snad poprvé v žití zápornou roli a má dlouhou scénu šermu na uhánějících autech, která jako by vypadla z animovaného filmu, ale i Kapitána Blooda (1936), ale i ze Zorrů Mstitelů. A co ještě ceňme? Že i v tomhle případě počítač zapracoval jen minimálně. A když, neviditelně.
Nedlouho předtím hrála Blanchettová Katherine Hepburnovou v časech, kdy byla milenkou Howarda Hughese, legendárního letce, nu, a všimněme si, že jeden z nejpodstatnějších nástupů ve filmu má právě po zmínce o tomhle miliardáři. Ačkoli je "padouškou", je, podotýkám, milá a "jen" posedlá vědou (ve stanu v džungli submisivně spolupracuje s Indym).
I ostatní Rusové ostatně nejsou zase tak strašní a režisér si to očividně nechtěl na Východě polepit. Ano, a současně předem počítal s přístupností PG-12 (jejímiž důsledky je třeba to, že když Rusové zneškodní Indiány dávkami ze samopalů, jen ty dávky slyšíme…Teprve pak vidíme mrtvoly). Ne, "Rusáci" nejsou glorifikováni, ale jako skvěle vycvičení vojáci předvedeni jsou a… určitě stojí za pozornost i chvilka, v níž Rus podobný Putinovi klímá Indymu na rameni… Indy z let padesátých (kdy se dobrodružství odehrává) MUSEL ovšem být co se žánru týká především pulpovou sci-fi (typickou pro tu dobu) a když už, tak sci-fi s mimozemšťany. Stalo se. Výsledek je poctou starým "béčkům", ale vlastní linie hledání smyslu lebek není vůbec nepravděpodobná a scenárista vychází ze skutečných faktů. Jejich kombinace i domyšlení obstojí a dokonce bych řekl, že je to značně propracované (existuje ostatně i Rollinsova kniha, která vyšla i česky). Přesto… „Spielberg se zbláznil!“ říkají někteří. Ale copak nadsázka netrčela jako sláma z bot už ze tří předchozích dílů? Zde je jí sice víc (tak třeba „protahování“ Jonese jedoucím autem je zase ukradeno z komiksu o Tintinovi), ale...
Ale ještě nějaká další námitka? „Působí to, jako by počítač vygeneroval všechno, co ještě nebylo v předchozích dílech, a přidal nejklasičtější scény z nich, znovu to vše uchopil, umocnil, parafrázoval a občas i zesměšnil." Ano, to je pravda! Ale vraťme se ještě k Rusům. Komunisté v Putinově zemi se totiž ozývali, že by film rádi bojkotovali. Proč, prosím vás? Němci v jedničce a trojce přece opravdu působili podstatně strašidelněji a měli jsme před nimi výraznější respekt. Tady bych dal Blanchettové pusu. A že měla být i nápodobou kruté špiónky ze Srdečných pozdravů z Ruska? No, no… Nevím. Připomíná spíš Natashu Romaněnkovou z počítačové hry Metal Gear Solid, ale také Ninočku v podání Grety Garbo, ale i Marlen Ditrich. Podle ní je koncipována nejvíc, takže je zázrak, že je to stále i elfka Galadriel. Blanchettová má – naštěstí – až neuvěřitelný „rozptyl“ a roste-li kvalita filmu úměrně s kvalitou padoucha, pak sem kvalitu Irina rozhodně dodala.
Steven Spielberg svou komedii (a ano, jde - v podstatě - o komedii) natočil jak pro filmové fajnšmekry a fandy tak i znalce předchozích dílů. To i rozhlásil. Citelně, pravda, chybí zesnulý Denholm Elliott i žijící, ale nehrající Connery. Ne že by mu roli nenabídli, ale prý jen malý part. Odmítl.
A tady položím otázku. Co by se stalo, kdyby výpravu ve filmu nevedl Ox, nýbrž Indyho tatínek, tedy v Conneryho podání? Změnilo by to charakter díla? K lepšímu anebo k horšímu? Těžko říct. Nedošlo k tomu a napsali naopak do scénáře, že Indymu otec zemřel. Ale už k podstatnému a tím je tu, dle mého názoru, rodina. Jedním z ústředních Spielbergových témat byla vždy. Důležitá je i tady a scénář jest v podstatě moralitou, a to až na hranici kýče. „Rodinná láska posiluje a zázraky dělá," jest tu ilustrováno. Vrací se Jonesova láska z prvního dílu. Indy jí řekne, že „každé další ženské něco chybělo" Ona: „A co?" Indy: „Nebyla ty!" Pravda, následující hrdinčina radost je sice předvedena přemrštěně, ale taky jde o záměr. Vždyť Spielberg umí i se špatnými kartami. Představitelka Indyho první lásky totiž není moc dobrá herečka, a tak jí patrně na "place“ řekl, aby se po Indyho přiznání… ehm... už jen „maximálně široce" usmívala. „Víš, to ti jde nejlíp. Tak i nejlíp vypadáš. A tak to tak hraj.“ A dotyčná se opravdu po zbytek filmu hlavně široce usmívá, a to až jako blázen, a provádí přitom výmyky, při kterých by každý normální člověk hrůzou řval. Skok autem do propasti, například. Tři skoky v kaskádě vodopádů. Ano, ano - jsou zveličením prvku z Africké královny.
Tolik ke Karen Allenové. Ale šlo přece mluvit i o Fordově neherectví, ne? Harrison je nesporně spíš hvězda než všestranný herec. A zestárl. Přesto s ním Spielberg počítal a navzdory věku tu Ford uhrál maximum. I tak je ale nejslabším článkem filmu a třeba ve scéně, kdy Marion Ravenwoodovou poprvé spatří, nezahrál dobře.
Ještě dlouho by se dal Indy IV rozebírat, ale zkraťme to. Steven se "onehdy" nechal slyšet, že do jisté míry trpí Aspergerovým syndromem. Nevím, zda neblufoval, a tento scénář nepsal, nicméně je jisté, že se na scénáři ve výsledku podílel a určitý pohled autisty registrujeme. A ne? Jednou z charakteristik takového pohledu zůstane už i vyhrávání si s detaily. To je ovšem tak šikovným vyhráváním si, že nejsou zdůrazňovány inscenační postupy. Film vlastně vypadá dost prostě, a přece byla většina záběrů krajně náročná a všimněte si, že obvykle zachycují, na co jiní potřebují záběrů deset. A je to vlastně jako v literatuře (a nejen podle Párala). Vlastní text by neměl být vnímán, vůbec. Měl by nás JEN nést dějem. A to se Indymu daří. Film se možná už "usadil", ale pokud u každého ne, chci říct, že byl kritizován asi hlavně z toho důvodu, že mají diváci přece jen pocit jeho odlišnosti od předchozích.
Ten pocit se však dostavuje hlavně proto, že jde ve filmu o padesátá léta a předtím šlo o léta třicátá. POETIKA je nyní jiná, rekvizity okolí také. A vytýkat přehnanost? Skok v autě (šílený)? Ale CO měla Indyho láska udělat??? Takto je nutno také uvažovat. Jinak by zemřeli. Byla to poslední šance. A že se přitom "tak blbě" smála? Jest to, myslím, dostatečně ospravedlněno tím, že si předtím vyznali lásku. Fakt je, že také zběsilá honička v džungli jest notně absurdní, ale jízda na vozíku v druhém dílu tetralogie (dosavadní) snad ne? Byla ještě fantazijnější a vadila snad? A co trik s výhybkou?
Nu, nic… A už jen dovolte, abych své piplání trochu shodil, kontrolní otázku na závěr: Brána k lebkám z Akatoru se otevírá lebkou z Akatoru. Jak tedy mohla být jedna ukradena?
foto: CSFD.cz