Natáčení Případů detektiva Murdocha: Den druhý.
Jestliže někdo tvrdí, že anglické počasí je jenom samý déšť a mlha, srpnový Bristol hovoří jasně o pravém opaku. Přes citelnou zimu, rozbřesk nad romantickou řekou Avonou slibuje další slunečný den. Dnešní natáčení začíná ve spleti malebných, rafinovaně neoznačených, uliček pod vrcholkem nám již známého Cliftonu. Díky rozlehlé základně a množství neomylně se vinoucích kabelů ovšem stanoviště naštěstí rychle nacházím a připojuji se k „fankubu“ z včerejšího dne, spořádaně stojícího u zábradlí nad úzkou stezkou mezi domy. Právě zde, v místě, které už ani Bristolské mapy pro jeho titěrnost nepopisují, má v následujících minutách proběhnout rozhovor mezi Murdochem a Annou. Oba představitelé hlavních rolí jsou už dávno na místě. Yannick Bisson, opřený o Murdochovo kolo, dolaďuje poslední detaily následného dialogu s Lisou Faulknerovou, představitelkou Anny. Scéna začíná přímo u našich nohou, resp. pod nimi, a Bisson ani dnes neopomene příležitost, aby se se smíchem pozastavil nad naší přítomností.
Po sérii tří scén se přesouváme nad malý parčík, lemovaný kamennou zídkou. Právě zde má Bisson coby Murdoch zahlédnout Bristolský most. Dle instrukcí scénáře, Bisson, stojící vedle Faulknerové, ukazuje do dáli a říká svoji repliku. Vtip je ovšem v tom, že namísto mostu se před ním tyčí řada rodinných domků, což mnozí považují za dobrý vtip…Inu, ne vždy je všechno tak, jak se zdá. Po pauze na oběd přecházíme na křižovatku, umístěnou o několik ulic severněji pod rozlehlým, luxusně vypadajícím, komplexem bílých budov. Něco tu ovšem nehraje. Namísto asfaltu totiž silnici pokrývá hnědý prášek a nám nezbývá než zkonstatovat, že iluze cesty z přelomu devatenáctého a dvacátého století je dokonalá. Na „Yannicka" (Bissona), kterého už křestním jménem oslovuje také většina fanoušků, tady čekají dva úkoly. Při plnění toho prvního Bisson utíká před svými (Murdochovými) pronásledovateli po strmém schodišti. Několik dřepů a iluze zadýchaného detektiva je dokonalá. V druhém případě ujíždí na kole, čemuž se zájmem přihlíží také dva náhodní cyklisté. Jejich zájem je o několik minut později odměněn krátkým poklábosením s Bissonem. Zatímco herec obdivuje vybavení jejich „moderních strojů", k svému údělu v tento den na tomto místě pouze utrousí, že „se tu točí jeden seriál", a že „ano, má v „tom" roli". K Bissonově očividné lítosti, „setkání fandů horských kol" ukončuje nekompromisní volání hlavního protagonisty zpátky na scénu. Patrně nejvtipnější okamžik dne nastává záhy, když se Bisson s rozečteným scénářem zastavuje uprostřed křižovatky. Vypadá perfektně a prakticky všechny přítomné fanynky dostávají v kýžený okamžik stejný nápad - fotit jako o život. Přestože mi míření objektivem na člověka, jemuž musí být naprosto jasné, o co tady jde - totiž o dav hormony zmítaných ženských - není ani trochu příjemné, tu fotku chci. Nejenže posléze zjišťuji, že se nepovedla, ale ještě, jako na potvoru, se Bisson otáčí a ptá se mě na oko vážně, zdali „ toho ještě pořád nemám dost". Ano, hádáte správně. Kámen pode mnou se bohužel nepropadl...
Třetí a poslední místo dnešního dne tvoří další schodiště. Tentokrát má ovšem jméno a patří mezi známá bristolská zákoutí. Vánoční schody ničím zvláštním na první pohled nevynikají. Má se na nich ovšem odehrát vrchol dnešního dne - dramatický sjezd prchajícího Murdocha s Annou. Zatímco se Bisson na scénu zjevně těší, Faulknerová vzdává hned na začátku a předává žezlo svojí kaskadérce. Mohutnou scénu pak pozorujeme z ochozu přilehlé restaurace, a ve chvíli, kdy Bisson s dvojnicí Anny za zády v plné rychlosti sjíždí první část schodů, náš hlouček vydává vzrušené „wow". Scéna se ještě několikrát opakuje, nicméně, teplota rapidně klesá, a tak ani přitažlivé oči kanadského sympaťáka mě nedokážou odradit od plánovaného odchodu „domů". Nakonec, zítra je taky den.
