Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Liška, pomlčka a jiné poslanecké ptákoviny



Úvodník: ...a mnoho dalších, zdánlivě nesouvisejících podstatných jmen. Říkává se, že všechno souvisí se vším, ale v tomto případě jde o souvislost odporující zdravému rozumu.

Článek:


Většina z nás má někde v paměti zasutou informaci ještě z dob, kdy jsem se „bratřili“ s našimi sousedy, Slováky. Tehdy se v Parlamentu vedla dalekosáhlá dikuse o tom, zda do názvu tehdejšího federativního uspořádání dnešního Česka a Slovenska, vložit spojku „a“ nebo pomlčku.
O něco později se vyznamenali ochránci zvířat a samozřejmě i paní a páni poslanci při tvorbě zákona o cvičných norách pro lovecké psy. Myslivci mi snad odpustí neodbornou formulaci. Důležité je, že i tehdy to byla v Parlamentu velká show.
V poslední době je aktuální změna mediálního zákona, kde přibývá povinnost, kupodivu pouze komerčních medií, používat výhradně spisovnou češtinu.

Nad tím vším se vznáší kritika pana prezidenta Klause, týkající se příliš velkého množství zákonů a nařízení, kterou přednesl nedávno v Senátu. Proč vznáší? Všichni přítomní jistě vyslechli projev pana presidenta s úctou, ať už skutečnou nebo předstíranou. To je normální, ne všichni s ním a s jeho názory symatizují. Horší je to, že se v našem zákonodárství jen těžko něco změní. To přece nejde, naši poslanci musí vykazovat nějakou činnost a musí si stěžovat na přetížení prací, aby prostý lid konečně uznal, že činnost obou komor parlamentu je nenahraditelná.

Pokusím se napsat tady svůj laický názor na celé zákonodárství. Vadí mi, že je schvalováno mnoho pravidel a nařízení formou zákona, i když se tato netýkají obecně všech obyvatel Česka. Mám na mysli třeba to, že v mediálním zákoně jsou již stanovena přesná pravidla, jak mají media postupovat, jaké zásady mají zachovávat a nepovažuji za nutné, aby byla do zákona přidávána i taková nařízení jako je již zde zmíněné používání výhradně spisovné češtiny, když takové pravidlo mohou media stanovit ve svých vlastních interních předpisech. Stejně tak mohli „myslivci“ určit, jakým způsobem bude prováděn výcvik psů v norování a nemusel být pracně sestavován jakýsi „zákon“. Našlo by se jistě mnohem víc takových příkladů, kdy ustanovení popsaná formou zákona, by mohla být formulována na úrovni, institucí nebo spolků.
Právě proto, že se to zatím tak neděje, vzniká onen kritizovaný převis zákonů, ve kterých se stejně nikdo nevyzná, dokonce ani sami právníci. Těžko říci co s tím. Pomůže situaci jiná vláda? Nebo jiné obsazení obou komor parlamentu? Pravděpodobně ne a navíc to ještě všechno zhorší vstup Česka do Evropské unie.

Praha 25.března 2004



22.04.2004 - Zdeněk Pilný