Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Důvěrný portrét Miloše Kopeckého



Úvodník: Miloš Kopecký. Byl komikem, kterého lidé milovali. Byl představitelem padouchů, jimž lidé všechno odpustili. Byl hercem, který ovládl jeviště. Zdálo by se, že mu všechno v životě vyšlo. Málo se však ví, že jeho život nepatřil k lehce prožívaným a on sám nebyl zdaleka jednoduchou osobností.

Článek: Každý z nás si okamžitě při vyslovení jména vybaví jeho tvář. Známe ji dopodrobna ze stovek rolí v televizi, filmu i v divadle. Jaký však byl Miloš Kopecký jako člověk ve svém soukromí, v době, kdy zrovna nevystupoval ani netočil? Tuhle otázku trochu pootevírá nejnovější kniha nakladatelství XYZ nazvaná prostě

Miloš Kopecký: Důvěrný portrét.

Hned na začátku je třeba říci, že ač je Miloš Kopecký v titulu uveden jako autor, patří mu autorsky vpodstatě jen polovina knihy - ukázky z jeho literární tvorby - povídky, fejetony, rozhovory. Už tituly některých z nich Miloše charakterizují - Proč tu mám být, když se mi nechce, Výkon lidské duše je milovat či Parodie na pornografii.

O druhou část se postaral novinář a publicista Pavel Kovář, jehož jméno je skromně uvedeno na obálce níže - redaktor Reflexu a autor řady knih, v nichž převažují portréty slavných osobností především sportovního života (např. Třináct taxisů Josefa Váni, Rytíři sportu či Bicanovo tajemství), ale také třeba vzpomínky slavného psychiatra MUDr. Plzáka. Dalo by se říci autor zkušený, což ostatně poznáte od prvních řádek knihy. Tématiku si také důsledně rozdělil do kapitol nazvaných Herectví, Přátelství, Politika, Spisovatel, Pacient, Ženy a Rodinný krb. To jsou témata, která důsledně a často překvapivě rozvíjí.

Řadu skutečností divák a čtenář zná - o nemoci Miloše Kopeckého (maniodepresivita) se vědělo, o jeho údajné lakotnosti se říkaly anekdoty, jeho touhu být plnoprávným Židem (ne jen polovičním) znali jeho herečtí kolegové. Jeho vztah k ženám, resp. vztah žen k němu, byl předmětem závisti jak kolegů, tak i všech méně úspěšných mužů, o jeho manželstvích se přiliš nemluvilo a o tom, že celý život toužil sklízet úspěchy nejen na jevišti a na plátnech kin, ale také na literárním poli, asi mnoho jeho příznivců přiliš neví.

Pavel Kovář však dokáže vytáhnout na světlo i skutečnosti, které nejsou příliš známé a někdy se týkají i věcí důvěrných. Tady je možná menší kámen úrazu podobné knihy - divák má zafixován jakýsi (pro něho "důvěrný") pohled na určitou osobnost, vidí (a chce vidět) jen její kladné stránky a najednou přijde někdo, kdo mu v knize o jeho oblíbenci začne říkat byť pravdivé, ale ne příliš lichotivé skutečnosti. Většina z nás chápe, že člověk a umělec nemusí být vždy v rovnováze, že role a osobní charakter mohou být i protikladné. Velký umělec nemusí být vždy člověkem bez vady a i člověk se skvrnami v životopise může přesně vyjádřit ideální charakter. Sám autor Pavel Kovář si je toho vědom a hned v úvodu knihy říká: "Tahle knížka se snaží ukázat Miloše Kopeckého ze všech úhlů i stran. A nejen jako skvělého herce, inteligentního glosátora a šarmantního muže. Proto se může stát, že jeho obraz v očích některých čtenářů utrpí." Pokud by se tak stalo, odkazuje Kovář na citaci spisovatelky Marty Kadlečíkové: "Sám Miloš Kopecký mi často říkal: "A proč by se o mrtvých mělo psát jen dobře?!"

Jsem příznivcem názoru, že o mrtvých se má mluvit jen dobře, a tak případné "hříchy" a "hříšky" Miloše Kopeckého nechci rozebírat a čtenář si je (pokud bude mít zájem) v knize najde. Jde o jeho vztahy k manželkám (hlavně ke Stelle Zázvorkové) a ženám vůbec, k dětem, ke kolegům (tady zarazí nejvíce krásné dopisy Miroslava Horníčka a Vlasty Brodského, na něž nikdy Kopecký neodpověděl), o jeho kontaktech s elitou komunistických politiků atd.

V DŮVĚRNÉM PORTRÉTU musí být vše, ať se vám to líbí nebo ne. I když je to v Česku trochu osudově ošidné. Češi mají totiž lásku s obdivem v jednom ranečku s odsudkem. Vzpomeňme jenom, jak dopadl po válce milovaný komik Vlasta Burian či jak se měnil postoj k Janu Werichovi po té, co se plížil k podpisu Anticharty. Uchovejme si proto herce, komika, moderátora, baviče, zpěváka (a všeho, čeho se ještě v uměleckém světě dotkl) jako umělce s velkým U. Nikdy nezapomeňme jeho Barona Prášila, polního kuráta Katze z Dobrého vojáka &Svejka, pana Voka ze Svateb pana Voka, pistolníka Hogo Foga z Limonádového Joea a dojděme ve vzpomínce až k jeho televizním rolím třeba Alfonse Karáska a především doktora &Strosmajera. Miloš Kopecký je nezapomenutelný, je v našich srdcích a přečtením DŮVĚRNÉHO PORTRÉTU by měly být vzpomínky na něj komplexnější a úplnější.

Na obálce knihy (kterou najdete na závěr článku) Miloš Kopecký pohlíží na čtenáře podobně jako Mona Lisa ze známého Da Vinciho obrazu. Můžete v jeho očích vidět ironii, myšlenkovou hloubku, radost či smutek, pohled chápavý, ale i nactiutrhovačný - podle toho, jací jste vy sami a s jakým rozpoložením po knize sáhnete. Ale tohle všechno v duši Miloše Kopeckého - herce i člověka - bylo. Svědčí o tom i tato mimořádně přínosná kniha, vybavená rovněž bohatou fotografickou přílohou.
Zdroj foto: xyz-knihy.cz
*****************************************************
Miloš Kopecký: DŮVĚRNÝ PORTRÉT
Napsal a k vydání připravil Pavel Kovář (spolupráce Jana Kopecká)
Vydalo nakladatelství XYZ s.r.o. v Praze roku 2010



06.01.2011 - Stanislav Polauf