Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Poslední rozhovor se Smoljakem



Úvodník: Mým divákům. Právě tak Blanka Čechová pojmenovala svoje s přestávkami pětileté povídání o životě, politice či osobních pohledech na svět s nedávno zesnulým spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana, Ladislavem Smoljakem.

Článek: Udělat rozhovor není vůbec žádná hračka; tím spíš, pokud naším protihráčem je osoba zjevně vysoce inteligentní, všeobecně vzdělaná ( a to nejenom na papíře), zkušená a navíc držící krok s dobou. O tom všem se, jak nás konec konců již v úvodu svého rozhovoru upozorňuje, na vlastní kůži přesvědčila také Blanka Čechová, když využila naskytnuté příležitosti „vyzpovídat“ jednoho z nejpopulárnějších českých umělců, Ladislava Smoljaka.

Naštěstí, Čechová, bývalá právnička u Evropského soudu pro lidská práva, se nejen nesnadného úkolu nezalekla, ale svojí odvahou a nezanedbatelnou dávkou vědomostí dokonce učinila z neúnavného cimrmanologa svého dobrého známého, chcete - li kamaráda.

Po přečtení cca dvouset stránkové knížky si jen stěží dokážu představit povolanější osobu k podobnému činu, než jakou je právě Blanka Čechová. Mnohdy nelehké výměny názorů, pečlivě zaznamenané a zasazené do kontextu okolností, v nichž se odehrály, zvládá Čechová na výbornou. Nebojí se odporovat, na druhou stranu naslouchá a je ochotná ke kompromisu. Výsledkem toho všeho je pak jedinečná možnost vhledu do myšlení, názorů a možná i jednání Ladislava Smoljaka, který, jak sama autorka říká, podobně stavěné rozhovory miloval.

Protože sama patřím mezi Smoljakovy ctitelky, z přečtení rozhovoru mě poněkud jímal strach. Některé věci totiž, nechceme-li si pokazit ideál, bývá lepší nevědět a v případě „Láďi, jak jej sama autorka familiérně nazývá, bylo nabíledni, že názorově se jistě často a v mnohém neshodneme. Přesto, ať už je vaše politické smýšlení či názor na současné dění v tomto státu stejný jako zpovídaného protagonisty této knížky anebo nikoliv, osobně se domnívám, že s ochotou nadhledu a jistého zamyšlení nad servírovanou otázkou se pokřivení obrazu svého oblíbence bát rozhodně nemusíte; ba právě naopak. Ve svém bohužel posledním veřejném vystoupení totiž Ladislav Smoljak především opět dokazuje, jak jedinečnou osobností byl a jak velká díra tady po jeho odchodu zůstává. Příkladný pracant, pro některé možná trošku pedant, rozhodně inspiruje – kdyby už ničím jiným, pak rozhodně svojí připraveností, podloženými argumenty, které především dnes tolika z nás v každodenním životě zoufale chybí. V kontrastu se striktním profesionálem v rozhovorech stojí velmi lidský, vtipný a přitom možná i plachý pisatel emailové korespondence, kterou Čechová během svých četných zahraničních cest se Smoljakem vedla.

Stručně řečeno: Zvoleným způsobem zpracování a díky zjevnému spisovatelskému nadání autorky, tvoří Mým divákům důstojnou a povedenou tečku za životem velikána, kterým Ladislav Smoljak chtě nechtě byl. Neznalé jeho života potěší pasáže věnované vzniku Divadla Járy Cimrmana, počátkům přátelství se Zdeňkem Svěrákem či nelehké existenci za doby totalitního státu. Zkušenější zaujme obratnost, s jakou Smoljak dokázal reagovat na sebesložitější témata či jeho otevřené osobní názory na ožehavé problémy dnešní doby a nás všechny mezi řádky vyslovené „upozornění“ na naše osobní nedostatky, na nichž, soudě dle příkladu Ladislava Smoljaka, rozhodně pracovat lze.

Blanka Čechová
Mým divákům - Rozhovor s Ladislavem Smoljakem
Paseka, 2010

foto: Paseka


29.01.2011 - Kateřina Sovová