Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Život bez druhého jednání
Úvodník: Vybral si ho a žil americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald. Na bytelný trůn dosadil vampickou Zeldu, svou inspiraci i ničbu, žabce i femme fatale a trochu k tomu chlastal. Trochu dost. Od mládí. Ale jeli v tom oba. Nad své síly. Zemřeli ne příliš staří, záhy po sobě. Ale uměli žít. Nakladatelství Dokořán přichází nyní s výborem povídek Poslední polibek.
Článek: Velký úspěch zaznamenal s románem Na prahu ráje. Nejenže se okamžitě prosadil, ale vydáním knihy splnil podmínku své vyvolené a mohli vstoupit do svého společného ráje. Nasadili zběsilé životní tempo a stalo se, co muselo. Ještě tomu na chvíli utekli. Do Evropy, konkrétně do Paříže. Jenže Fitzgerald už byl natolik známá figura, že do toho vletěli zas. Takový to byl pěkný pár. Mimochodem, tak se jmenoval i jeden jeho výbor, vyšlý před lety v Odeonu. Útěk před sebou se jim protáhl na deset let. V Evropě napsal kuriozně své nejlepší věci a také určitě svůj největší román Velký Gadsby. Noblesní záležitost. Film s mladým Robertem Redfordem dává prostor k diskusi, zda je Fitzgerald pouze členem takzvané „ztracené generace“, či její čelní představitel. Dávám přednost druhé teorii. Po návratu do Ameriky je Zelda opět hospitalizována na psychiatrii, ale protože nejsme v Čechách, vydala současně svůj román. Ale v popularitě manžela nepředstihla. Chtěl bych žít v době a zemi, která uživí (a dobře) psavce časopiseckým užitím jeho povídek. Francis Scott jich vydal nějakých 160 a gáže si užíval nezřízeně. Složil ho infarkt ve 44 letech. Pérko prasklo. Natahovací klíček se tehdy nenašel. A nebyl by už nic platný. Neoddiskutovatelně.
Fitzgerald je proslulý tím, že do ústřední figury dokáže obsadit ženu a rozehrát nejen šťavnaté etudy z jejího života takovým způsobem, že zcela smaže datum jejich vzniku a oněch přibližně sedmdesát let datového rozdílu do dnešního dne vyprchá kamsi jako pára. V souboru jsou tři větší povídky rozděleny do kapitol se samostatným názvem. Ach, rusovlasá kouzelnice!, To nejrozumnější, Poslední polibek. Autor se pere se svým nitrem skoro na každé stránce, ale přesto jeho myšlenkový tok zůstává čtenáři čitelný do posledního slova. V Posledním polibku jakoby zatahoval oponu za sebou samým. Či dokonce za nimi samými? Výborné překlady si mezi sebou rozebrali Lubomír Dorůžka a Alena Jindrová-&Spilarová. Opravdu výbornými ilustracemi přispěla Saša &Svolíková. Jedinečná záležitost nás čeká při obhlídce grafické úpravy. Postaral se o ni Pavel Růt. Nápad uvést C.V. autora i knihy na celou vnitřní stranu obálky i zvláštní sklady ilustrací ... zdařilé. Jako kniha celá. Věřím, že Francis Scott Fitzgerald má čím oslovit i další generaci.
Francis Scott Fitzgerald: Poslední polibek
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2010
obálka www.dokoran.cz
30.01.2011 - Jaromír Komorous