Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Bedřich Smetana - génius bez sluchu
Úvodník: Bedřich se narodil 2. března 1824 v Litomyšli jako první syn, ovšem po deseti dcerách (a po jeho narození následovalo ještě dalších sedm sourozenců). Hudební nadání se v něm projevovalo už v útlém věku a jako první ho do tajů hudby zasvětil otec, jež sám hudbu miloval. Když byly malému Bedřichovi čtyři roky, převzal jeho učení obchodník Jan Chmelík, který řídil hudební produkce pro hraběte Valdštejna.
Článek: Díky tomu měl první hudební vystoupení v Litomyšli už v šesti letech. Často se stěhovali, Smetana vystřídal několik gymnázií, ne však obzvláště úspěšně (po prvním ročníku se začal zhoršovat), až nakonec v Praze, uchvácen kulturním a společenským životem, přestal na školu chodit úplně. Z gymnázia byl vyloučen za hrubé porušení kázně.
V roce 1844 se podařilo Smetanovi získat místo učitele hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna a navíc ho jeho budoucí tchýně seznámila s Josephem Prokshem, který ho začal soukromně vyučovat hudbě a kompozici. Studium ukončil o tři roky později. Jakožto mnoho slavných umělců, potýkal se Smetana s finančními problémy. Chtěl se uplatnit coby virtuóz, ale jeho snažení bylo ukončeno nezdarem. V roce 1848 podal žádost Zemskému guberniu o povolení hudebního ústavu, ale půjčka mu byla zamítnuta. Nakonec se mu však ústav i přes všechna úskalí povedlo založit a když připočetl i honoráře z výuky šlechtických rodin, byl dostatečně finančně zajištěn a mohl se oženit.
Oženil se v roce 1849 s Kateřinou Kolářovou, která mu dala čtyři dcery, tři z toho však zemřely a přežila jen dcera Žofie, která se o něj na sklonku života starala. Smrt hudebně nejtalentovanější dcery Bedřišky zasáhla Smetanu natolik, že jako upomínku na ni napsal Klavírní trio g moll. Po této události se rozhodl opustit Prahu a přijal nabídku učitelského místa v Göteborgu ve &Svédsku, kde si konečně mohl splnit svůj sen – stát se dirigentem. Jeho ženě ovšem drsné severské podmínky nesvědčily, onemocněla tuberkulózou, na kterou nakonec cestou domů, v Drážďanech roku 1859 zemřela. Rok 1860 se stal pro Smetanu ve &Svédsku tedy poslední sezónou a hnán částečně i vlastenectvím, vrátil se definitivně do Prahy, domů, již s novou ženou – Barborou Ferdinandovou.
Jako správný národní obrozenec se stal Smetana po příjezdu do Čech členem Měšťanské besedy, sbormistrem pěveckého spolku Hlahol, byl zvolen předsedou hudebního sboru Umělecké besedy a v roce 1866 se stal kapelníkem opery Prozatímního divadla. Vědom si velkého významu opery na české scéně, zkomponoval operu Braniboři v Čechách a jeho druhá opera Prodaná nevěsta je braná jako vzor národní opery.
V roce 1874 postihla Smetanu rána ze všech nejhorších – hluchota, které zhruba čtyři roky předtím předcházely kožní vyrážky, „krční katary“ a další obtíže, které vedly v postupnou ztrátou sluchu až k úplnému ohluchnutí. Donutilo ho to vzdát se svého místa v divadle, nezabránilo mu to však dál komponovat. Neobdivuhodnější (a nejznámější) dílo začal psát vzápětí po ohluchnutí – a sice cyklus Má vlast. Nakonec se dočkal i otevření Národního divadla (1881) – zahájené jeho operou Libuše, na které ale nebyl záměrně pozván, i když se mu tam nakonec podařilo dostat. Následující rok se Smetana definitivně zhroutil. Trpěl halucinacemi, nikoho nepoznával. 22.4.1884 byl převezen do pražského Ústavu pro choromyslné, kde o měsíc později zemřel.
Až do konce dvacátého století byly Smetanovy příznaky považovány za syfilis, ale později doktor Jiří Ramba zkoumal Smetanovu lebku a zjistil, že dlouhodobě trpěl osteomyelitidou (zánětem kosti). Nejspíš kdysi jedenáctiletý Bedřich s kamarády v Jindřichově Hradci zakopali skleněnou láhev naplněnou střelným prachem na poli, při výbuchu se ukázalo, že ji nezakopali dostatečně a střepy kontaminované pohnojenou půdou pořezaly Smetanovi obličej. Ránu mu vymyli špinavou vodou z rybníka a zadělali tak na zánět, který později nejspíš zachvátil i mozkové pleny a stal se chronickým. Vysvětlení doktora Ramby vysvětluje i mnohé zdravotní obtíže, kterými Smetana celý svůj život trpěl.
A tak devatenácté století dalo i vzalo hudebního génia, který zkomponoval nespočet polek, oper, hudebních kompozic, který za šest let naprosté hluchoty zkomponoval naše nejslavnější hudební a nejkrásnější dílo vůbec. Těžko kdy bude mít následovníka.
Zdroj obrázku www.sborsvjiri.cz
28.02.2011 - Lena Sawyer
