Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Německo – včera a dnes



Úvodník: Budova berlínského Zeughausu není nijak nápadná. Přesto, od listopadu loňského roku, kdy v jejích zdech vyrostla výstava Hitler a Němci, se nepochybně zařadila mezi nejpopulárnější místa v nynější Spolkové republice.

Článek: Ano, tento nešťastný úsek národních dějin, soudě dle obrovského zájmu, včetně mezinárodní účasti, zjevně táhne (bohužel, jak se zdá, čím dál víc…). Jak je to ale se zájmem o dění v současném Německu či se zájmem o Německo jako takové? Jak se vyvíjí vztah nás, Čechů, ale i okolního světa, k jedné z nejvýznamnějších světových mocností, s níž nás, chtě nechtě, tolik spojuje?

„Němce a němčinu nesnáším“ – názor, který také dnes poměrně často slýchávám, jsem sama ještě před několika lety, coby náctiletá, hlasitě (a stejně tak bezmyšlenkovitě) opakovala. O několik let později však sama sebe potkávám s ústy otevřenými v údivu nad spanilou krásou nočně nasvícené Braniborské brány, v tričku a obuvi německého výrobce, v neposlední řadě (lépe řečeno přímo v té první, pod pódiem) na koncertě nejslavnější německé kapely současnosti či v berlínském Sony Centru, kde na velkém plátně s nadšením sleduji nejnovější dílko německé kinematografie.

„Německo rovná se Hitler a Hitler rovná se „náckové“, zabíjení a fašismus.“ Jednoduchá rovnice, lahodící především málo vzdělaným anebo těm, kteří odmítají přijmout fakt, že doba i lidé se mění a temný stín druhé světové války se i v Německu pozvolna rozplývá. „Myslím, že žiju v generaci, která je, co se druhé světové války týče, přelomová. Stále tady byla vina. Ale to už je minulost. A mých dětí – těch už se to prakticky netýká vůbec.“, říká v jednom z posledních rozhovorů Richard Z. Kruspe, kytarista skupiny Rammstein, jednoho z fenoménů současného Německa, nemalou měrou participujícího na opětovném zvyšování národního sebevědomí. Je však skutečně také názorový vývoj ostatních zemí stejně tak zapomnění chtivý, jak se Kruspe domnívá? Pro odpověď není třeba chodit daleko. Stačí se zamyslet už nad tím, kolik toho, vyjma čelních politických představitelů, o současném Německu, jeho kulturní scéně či o každodenním životě víme. Bohužel, 66 let od konce druhé světové války je příliš krátká doba pro získání skutečného zájmu či plné důvěry ostatních. A tak, ať už oprávněně či ne, jedno je jasné: splnění toužebného přání Němců - udělat jednou provždy tlustou čáru za hrůzami Hitlerovy třetí říše - okolnímu světu ještě nějakou dobu potrvá.
 
Cílem březnového koncepčního tématu na Rozhledně není ani tak tento proces urychlit, jako spíš vyplnit některé vědomostní mezery a upozornit na zajímavosti – ať už kulturní, místopisné či historické, které se především dnešních Němců, Německa a života v něm, týkají. Jako vždy jste vy, čtenáři, srdečně zváni nejenom ke čtení, ale také k zapojení se do tématu formou nejrůznějších článků, postřehů či komentářů. Německy laděný březen na Rozhledně začíná. Ať se vám, v rámci možností, líbí.

01.03.2011 - Kateřina Sovová