Navíc poema, těch je jako šafránu. Tatam je doba romantismu, dodnes mi v uších zní hudba tamburýnku, který v ruce drží Tamara marně čekající na svou lásku, jak ji vložil do svých veršů Lermontov. O to víc můžeme být zvědavi na Dvanáct, dvanáct koho, nebo snad čeho? Je čas se podívat.

Tak už to vím. Dvanáct turistů bloudících světem na vlnách lidských vztahů. S chlapskou rázností a přímočarostí se tu proplétá mužství se ženstvím. Nemilosrdně, pudově. Zdánlivě opravdu bez toho racio, nebýt náznaku , nad nímž ovšem dobře jako čtenář cítím důraz, vypočítavosti, hladovosti. Ale neřeší se tu pouze žena a muž. Autor srovnává své účty dál.

- Tady je ta drakula

          tamto dýka vetknulá

          vykrvena krkada

          pešek z pytle zadabum

          někdo mručí v base brum

          jedovatý mikiny

          boji boji strachiny

          Paroulanek beznohanek

          brr tuto pesident Zlaus

          obečen do mikymaus

          strašným hadem vyhádá 

Nelze si nevšimnout, kam až se autor svými verši dostává. Z Hradu klouže do parku, odtud do lavic Parlamentu, jenže ani tam, naštěstí pro nás čtenáře, dlouze nezůstává.

 Ale nejen proto jsem vybrala tuto ochutnávku. Ukazuje i schopnost hrát si se zvukomalbou a to poněkud "neohraným" způsobem. Novotvary, speciálně utvořené do básní, hrají a nemusíme přemýšlet, co a jak. To metafory naopak k zamyšlení nutí, můžeme si tedy pěkně dlouho hrát. Navíc převážně lyrické pojetí.

(foto www.druhemesto.cz)