Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Dělá televize z našich dětí kriminálníky? Zdá se, že ano!



Úvodník: Přestože mediální teorie všemocných médií, schopných měnit životní návyky a aktivně ovlivňovat chování, považujeme za překonané přinejmenším od 30. let minulého století, jisté účinky uznávají coby reálné mediální teoretici dodnes. Jsou ale natolik velké, že zformují naše děti?

Článek:
V této souvislosti panují dva ustálené pojmy – mediální účinnost (media effectiveness), která značí výkonnost média v procesu úspěšnosti při dosažení záměrů, a moc médií (media power), představující média coby aktivního „působitele“ na svého konzumenta, a to většinou s plánovaným dopadem . Denis McQuail proto v návaznosti na profesora Kolumbijské univerzity Josepha Klappera, který roku 1960 vznese teorii mediálních účinků rozlišitelných na konverzi, malou změnu či posílení, uzpůsobí během svých přednášek na amsterdamské univerzitě zastaralý model v obsáhlejší verzi. Média tak, jak ostatně píše i ve své zřejmě nejprodávanější publikaci Úvod do teorie masové komunikace, mohou způsobit již avizovanou konverzi, tedy záměrnou změnu (například postojů), stejně tak může být ale změna u příjemce mediálních obsahů neplánovaná, či změně, která by se jinak udála, naopak zabrání. Zapomenout nesmíme ani na efekt posílení stávajícího stavu, usnadnění jeho změny, či pouze malou změnu, nejčastěji ve formě či intenzitě nahlížení či prociťování dané věci. Taková změna se děje s různou intenzitou a záměrem v různě dlouhém časovém úseku, jak ukazuje i obrázek „Typologie účinku médií“. Co z něj vyplývá? Účinky médií na objekt našeho zájmu, tedy žáka druhého stupně základní školy, nemusí být negativní. Jisté však je, že tyto účinky nelze přecházet jako planý poplach či smyšlenku. Není sporu, že ovlivňování publika se může dít ze strany tvůrců jak v rovině vědomé, tak nevědomé.

Média informace mohou překroutit či úmyslně nebo z nedbalosti zatajit další důležitá související fakta, čímž smysl oné informace obrátí úplně jiným směrem. Musíme si uvědomit, že média fungují jako filtr, přes který vnímáme svět. Že se jedná zejména o problém naší cílové skupiny potvrzuje i ve své rukověti mediální výchovy Jan Pospíšil: „Mladí lidé jsou v dnešní době stále více svázáni s médii, jako je televize či internet, tráví mnoho času jejich sledováním. Mnohdy však nedokáží rozpoznat, co je reálné a co ne. To může vést k mnoha událostem, které nejsou pro společnost bezpečné.“ A neváhá zajít ještě dál, v podstatě k veskrze černým scénářům mediálního vlivu na studenty. Jeho slova docházejí naplnění. Závislostmi na sociálních serverech (za všechny jmenujme u nás nejpoužívanější Facebook ) se stávají soudobým strašákem: „Nebezpečí se ukrývá také v podobě nově vzniklých závislostí, které budou muset být v budoucnu léčeny. Je na to naše společnost připravena?“, táže se Pospíšil tamtéž. Srovnání médií s drogami v rámci měřítek závislosti bohužel není jediná podoba, kterou se tento do našich životů stále více vstupující fenomén zapisuje. Tak jako s sebou drogová závislost nese zvýšené riziko kriminální činnosti, mladí lidé trávící před televizní obrazovkou většinu svého volného času se stávají agresivnějšími a je u nich vyšší pravděpodobnost, že se uchýlí k trestnému činu nebo zbytečně impulzivnímu jednání.

Alespoň tak to vyplývá z pravidelně se opakujícího zkoumání mládeže skrze dotazník DISC – I (Diagnostic Interview Schledule for Children ). Výzkum se zabývá hledáním souvislostí mezi agresivitou mladistvých a jejich časem stráveným denně u televize. K jakým závěrům dochází? Pro média bohužel nelichotivým. Takřka přímou úměrou k času strávenému sledováním televize vzrůstá po několika letech i agrese. Konkrétně dochází k těmto procentům: sledují-li hoši ve věku mezi 14 až 15 lety televizi méně než hodinu denně, jsou ve věku 16 až 22 let agresivní v 8, 9 procentech případů. Hodnota rapidně narůstá s každou hodinou navíc. Hodina až tři u chlapců ve věku 14 až 15 let představuje poté ve věku 16 až 22 skupinu agresivních mužů v 32, 5 procentech případů a u času nad tři hodiny se v pozdějším věku jedná dokonce o 45 procent případů! U dívek jsou hodnoty méně alarmující. Sklon ke kriminalitě či agresivnímu chování jich projevuje při sledování hodinu denně jen 2,3 procent, což můžeme brát za základ neovlivněný médiem. Při sledování od šedesáti minut do tří hodin se hodnota zvedá na 11, 8 procent a při třech a více hodinách denně na 12,7 procent. K sestavení výsledků nejsou užity pouze dotazníky jako takové, ale také archiv zločinů mladistvých FBI a Newyorské policie . O tom, nakolik výzkum vypovídá o vlivu médií, si již musí udělat názor každý sám, alespoň do doby, než se objeví hlubší analýza stejného jevu. Zůstává totiž otázkou, zda dramatické konce skutečně podněcují média, nebo zda jde jen o druhotný efekt zanedbávaných dětí, které pro nepozornost rodičů tráví čas před obrazovkou a na štítě zákona by skončily nakonec stejně…

Zdroje:
VERNER, P. Mediální výchova - průřezové téma. Albra, Praha 2007. s. 5, ISBN 97-8807-3610-42-5
POSPÍ&SIL, J., ZÁVODNÁ, L. Mediální výchova: Metodika, Computer Media, Kralice na Hané, 2010, vyd. 1., s. 44. ISBN 978-80-7402-040-7.

Text je kompilátem autorčiny DP - Koncepce průřezového předmětu mediální výchovy pro základní školy
, 2011, UJAK, strany 16-19

Ikonka: cartage.org.lb



28.04.2011 - Michaela Wilhelmová