Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kříž života a smrti – návrat ke kořenům
Úvodník: Narodit se v rodině známého i uznávaného malíře může být splněným snem, ale také noční můrou. Záleží na laskavosti a pochopení těch nejbližších, ale i ochotě být vstřícný ke svému osudu. A mít vedle talentu chuť poprat se, hledat nové, nesplynout. Zadaří-li se, vydělá na tom celý svět.
Článek: Miroslav Pankrác, ml.
Když mladší, je to jasné. Ale přesto. Narodil se 9. ledna1967 v Praze jako druhorozený syn sochaře a malíře Miroslava Pangráce. Z otcových sochařských děl známe především portréty významných osobností, jen namátkou Josef Zítek na kolonádě v Karlových Varech, reliéfy Eduarda Basse a Jana Drdy na Jiráskově náměstí v Praze, Bedřich Václavek v Třebíči, Antonín Slavíček a J. V. Rais v Kameničkách, Karel Čapek v pantheonu Národního muzea. Z posledního období pak T. G. M. vytvořený pro Rakovník. Z jiných například figurální tvorba Lidická žena instalovaná v památníku Terezín. Tohle je tedy tatínek, ale co syn? O něm je právě dnes hlavní řeč!
Od nejranějšího věku byl často v tatínkově atelieru, kde postupně získával výtvarné zkušenosti. A nejenom tam. Pohyboval se ve společnosti malířů a sochařů, rodinných přátel. Přesto se rozhoduje o své budoucnosti jinak. Jak sám říká: „Sabotoval jsem z mladické nerozvážnosti nástup na Umělecko průmyslovou školu v Praze z předpojetí možné protekce.“ Tak se ocitl na SOU se zaměřením na nábytek. Od svých 16 let se věnuje horolezectví, kde nejen relaxuje, ale nachází i přátelství stvrzená uměním (přátelství s rodinou horolezce, sochaře Valeriána Karouška, který zahynul při něštěstí v Peru na Huaskaránu). Ve skalách hledá relaxaci stále. V roce 1986 jej čeká dvouletá vojenská služba v Brně.
Po návratu stále maluje jak v plenéru krajiny, tak abstrakci. Navštěvuje soukromé ateliery.
V současné době je spolumajitelem malé firmy, velikou výhodu vidí v možnosti organizovat si čas tak, aby mohl jeho velkou část věnovat malování.
A na co nelze zapomenout? Na rodinné štěstí, ve kterém žije skoro dvacet let a z něhož se vytvořily dvě krásné děti.
„V současné době tvořím v malém atelieru na pražském Žižkově, kde unikám z reality a žiji ve světě moderního umění a abstrakce. Své obrazy zhruba od roku 2000 podepisuji jen Grác - jak říká tatínek, dva malíři Pangrácové by bylo moc.“
A právě do tohoto ateliéru jsem nakoukla.
Úplně jiný svět. Zavřete dveře, zavoní terpentýn, akryl, olejové barvy, prostě neurčité vábení smyslů. Opájela jsem se tam snovými představami, které si mě zvědavě prohlížely z obrazů, osahávala krásné rámy, proplouvala mezi motivy hadů a rybiček, povídala si s dámou v modrém a přemýšlela nad dalšími příběhy, které mi nabízely obrazy.
Nyní má ta krása možnost sama vyprávět i v Rakovníku. Zajděte se podívat.
12.06.2011 - Julie Kolocová
