Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kinopremiéry - 30. týden (2)



Úvodník: Seznámení s druhou částí premiérových fimů v 30. týdnu roku 2011 se zaměří na dvě skupiny. Obě přinášejí filmy hodné pozornosti náročnějších diváků. Jde o další tři snímky z mimořádně záslužného projektu Film Europe Movie Night v němž společnost FILM EUROPE přináší na DVD do kin evropské filmy a o tři digitálně upravené klasické filmy z historie kinematografie určené pro členy filmových klubů.

Článek: Film Europe Movie Nights je unikátní filmový projekt přinášející pravidelnou přehlídku aktuálních témat, trendů a kvality kinematografie všech zemí Evropy a to nejen těch tradičních silných filmových evropských teritorií. Společnost FILM EUROPE dodává nyní do kin další tři příspěvky.

BĚLEHRADSKÝ FANTOM (Beogradski Fantom/ Belgrádi fantom/ The Belgrade Phantom) z produkce Srbska, Bulharska a Maďarska (plakát v perexu) zavede diváky do Jugoslávie roku 1979. Zatímco prezident Tito je na své poslední diplomatické cestě v Havaně srdce a pozornost obyvatel Bělehradu si získává tajemný fantom. Každou noc předvádí v ulicích města velkolepé řidičské manévry, k nimž užívá kradené bílé Porsche. Radiovým spojením provokuje policisty aby ho chytili, pokud to dokáží. Přes deset tisíc lidí fandí více provokatérovi nežli neoblíbené policii a podporuje v uliích svého nového hrdinu. Policie je vtažena do hry, jejíž pravidla ale určuje on. Když se prezident vrací, stává se fantom politickou hrozbou a je nutno jeho řádění ukončit za každou cenu. Co začalo jako hra se nyní ukazuje jako politický skandál a mýtus, který nebude nikdy zapomenut. Nejúspěšnější srbský film za posledních deset let natočil režisér Jovan B. Todorovič.

ROZKAZ (Käsky/Tears of April) je finsko/německo/řecké historické drama z roku 1918 režiséra Aku Louhimiese. "Evropa je zničená první světovou válkou. Ve Finsku řádí občanská válka. Sociálně-demokratičtí "Červení" bojují proti "Bílým" silám konzervativního Senátu. Když se voják Aaro Harjula vrací z Německa, připojuje se k vládnímu vojsku, ale záhy je svědkem surových znásilnění a hromadných poprav. Jeho víra je otřesena. Náhodou potkáva jednu revolucionářku a jeho život se obrací vzhůru nohama," čteme v oficiálním textu distributora.

Ještě stručnější text má distribuční údaj u francouzského filmu MORTEM: "MORTEM je metafyzický thriller, příběh odehrávající se během jedné noci. Příběh Jeny, mladé ženy, která vzdoruje smrti." Hrají v něm Daria Panchenko, Diana Rudychenko, Stany Coppet. Režii měl Eric Atlan. Nechme se překvapit - ani na internetových stránkách o filmu mnoho údajů nenaleznete - jen to, že měl velký ohlas na řadě světových festivalů.

******************************************************
Trojici digitálně upravených filmů z historie kinematografie, které nabízí Asociace českých filmových klubů je nutno uvítat, ale... Ale je tu třeba položit několik otázek: Kolik filmových klubů působí v kinech s digitální projekcí? A proč vycházejí filmy pro filmové kluby o prázdninách kdy téměř všechny kluby nehrají?
Rozhodně však nabízené filmy, i když je málokde mohou svým divákům na DCP předvést, stojí za to.

VĚČNÝ NÁVRAT (L’Éternel Retour) je klasickým francouzským filmem. Vynikající básnická romance z pera Jeana Cocteaua, natočená režisérem Jeanem Delannoyem během nacistické okupace, nese veškeré rysy Cocteauovy tvorby. Básník napsal původní scénář na motivy keltské legendy o Tristanovi a Isoldě s mysteriózní atmosférou, přízračnými exteriéry a snovými trikovými scénami. Film je milostným příběhem lásky, žárlivosti a pomsty zasazeným do tehdejší Francie. Patrice (Jean Marais) odjíždí na odlehlý ostrov, kde potkává okouzlující Nathalie (Madelaine Sologne) a nabídne jí sňatek se strýcem Marcem (Jean Murat). Nathalie souhlasí v představě, že opustí soužení dosavadního života a oddá se vypočítavému manželství bez lásky. Cocteau v příběhu rozvíjí myšlenku, že „věčné“ lidské příběhy se v historii odehrávají stále dokola, aniž bychom si toho mohli povšimnout. Téma násilného odloučení milenců, podřízení se nemilovanému manželovi bylo v tomto temném a fascinujícím básnickém proroctví přijato diváky jako alegorie Francie obléhané fašistickým Německem. Na snímku Jean Marais s Madelaine Sologne.

ORFEUS (Orphée)
Další slavný francouzský film natočený v roce 1950 podle scénáře Jeana Cocteau, který se zde ujal i režie. Cocteauova modernistická, básnická variance antické látky se odehrává po druhé světové válce. Hlavní hrdina, básník Orfeus, žije se svou ženou Eurydikou – jednoho dne je při zinscenované nehodě zlákán půvabnou, tajemnou ženou do opuštěné zchátralé vily. Princezna zmizí za zrcadlem a přivádí Orfea ke kontaktu se zásvětím a tajemnými silami, které brzy pohltí i jeho ženu Eurydiku. Orfeus se za ní vydává do podsvětí, jeho návratu k pozemskému životu ovšem stojí v cestě několik překážek a obětí.

Fantastické události a výjevy se mísí s realistickým pojetím, básnické vytržení v Cocteauově klasickém díle pomáhá objevit cestu vzkříšení. Dobově převratná inscenační technika představuje ve vrcholné formě hvězdu Jeana Maraise (viz foto), jemuž sekundují María Casar?sová (princezna), François Périer (Heurtebise), Marie Déaová (Eurydika), Juliette Grécová (Aglaonice), Edouard Dermithe (Cégeste) .

DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (Double vie de Véronique) je film, který nemusíme příliš připomínat. Ještě nedávno byl na repertoáru filmových klubů a stal se doslova kultovním snímkem, který mnoho diváků zhlédlo s nadšením opakovaně. Natočil jej v roce 1991 legendární tvůrce Krzysztof Kieślowski jako koprodukci Francie, Polska a Norska. Je to psychologický portrét dvou identických dívek, které se sice setkají jen jednou a krátce a přesto mají mnoho společného. Obě mají stejné jméno, trpí stejnou srdeční vadou, mají totožná gesta, používají stejné předměty a mají podobný vztah k otcům (obě hraje také jedna herečka Ir?ne Jacobová). Jedna je Francouzska, druhá Polka. Jejich životy se však liší. Polská Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě a pro tuto lásku umírá, zatímco její "dvojče" francouzská Veronika volí jednodušší životní cestu - na uměleckou dráhu rezignuje, nalézá útočiště v lásce a stává se svému příteli inspirací. Paralelní osudy slouží tvůrci pro ilustraci působení náhody a osudových momentů v lidském životě. Výjimečný duchovní snímek provází kongeniální hudba skladatele Zbigniewa Preisnera, spolupráce na scénáři probíhala s právníkem Zbigniewem Piesiewiczem, který s Kieślowskym napsal Dekalog i pozdější Tři barvy.

Fota v článku: acfk.cz, filmeurope.cz, fdb.cz (Emote productions, ASUM)










28.07.2011 - Stanislav Polauf