Během festivalu se představí jak naši přední sólisté Christina Vasileva, Anda-Louise Bogza, Jana Sibera, Jana Sýkorová, Svatopluk Sem nebo Richard Haan, ale také mnoho zajímavých hostů: Vladimír Chmelo, Jordanka Derilova, Efe Kislali nebo Michal Lehotský. K zajímavým zahraničním hostům budou patřit také dirigenti Jan Latham-Koenig, Roberto Paternostro, Heiko Mathias Förster nebo Enrico Dovico.

 

Giuseppe Verdi: Aida

K otevření Suezského kanálu si egyptský vicekrál Ismail Paša objednal operu u skladatele, jehož Rigoletto zahajoval roku 1869 otevření operního domu v Káhiře. Giuseppe Verdi věnoval přípravě velkou péči a vypravil se i do Egypta, aby získal vlastní představu o této zemi. V Miláně si nechal vyrobit podle svých údajů i staroegyptsky tvarované trubky, tzv. aidovky. Operu dokončil Verdi až po otevření Suezského průplavu (17. 11. 1869), premiéra se uskutečnila 24. 12. 1871 v Teatro del’Opera v Káhiře. Dramatický náboj příběhu etiopské princezny Aidy a egyptského válečníka Radama vyrůstá z vnitřního sváru ženy, která se musí rozhodnout mezi věrností své vlasti a láskou k muži, který patří k utlačovatelům jejího národa. Mezi láskou a povinností se ocitne i Radames, když nakonec kvůli Aidě zradí svou zem.

Giuseppe Verdi: Rigoletto

polu s La traviatou a Trubadúrem tvoří Rigoletto (1851) známou trojici děl, která Verdiho proslavila po celém světě. Námět opery, převzatý z dramatu Victora Huga Král se baví (Le roi s’amuse), představuje tragický příběh o dvorním šaškovi Rigolettovi a jeho krásné dceři Gildě, která se stane obětí jeho promiskuitního pána, mantovského vévody. Geneze díla, které Verdi psal pro benátské Teatro La Fenice, byla značně dramatická. Zasáhla cenzura benátské policie s tím, že námět je „nevkusně nemorální“ a „urážkou královského majestátu“. Libretista Francesco Maria Piave udělal přijatelné úpravy, postavu krále nahradil vévodou, zcela vynechal postavu hrbáče i motiv kletby a změnil původní pracovní název La maledizione (Kletba) na Il duca di Vendôme (Vévoda z Vendôme). Verdi ale trval na tom, aby hlavní smysl příběhu zůstal zachován a Triboletto (jak se hrbáč původně nazýval) zůstal vyděděncem na okraji společnosti. Nakonec došlo ke kompromisu a opera získala nový, dnes známý titul – Rigoletto. Světová premiéra 11. 3. 1851 v Benátkách byla jednoznačným triumfem a vévodův cynický popěvek La donne ? mobile (Ó jak je měnivé to srdce ženy) si příštího dne zpívali lidé na ulicích. Verdiho melodické bohatství a mistrné vykreslení charakterů hlavních postav dodnes uchvacuje operní publikum celého světa.

Giuseppe Verdi: Otello

Verdiho předposlední opera Otello by pravděpodobně nebyla napsána, kdyby nebylo jeho nakladatele Giulia Ricordiho. Po dokončení Aidy v roce 1871 se totiž Verdi rozhodl, že svou kariéru veleúspěšného operního autora ukončí. To se pochopitelně Ricordimu nelíbilo, ale hned věděl, jak Verdiho od jeho úmyslu odvrátit nabídkou libreta, jemuž Verdi neodolá. Všeobecně byl znám skladatelův velký obdiv k Shakespearovi, a tak Ricordi šikovně obrátil jeho pozornost k Othellovi – i s výběrem libretisty, Arriga Boita. 1. 11. 1886 Verdi dokončil partituru a v lednu 1887 začaly v milánské La Scale zkoušky. Iaga zpíval francouzský barytonista Victor Maurel, který nenáviděl představitele Otella, italského tenoristu Franceska Tamagnu stejně, jak Jago nenáviděl Otella tenorista měl totiž mnohem vyšší honorář… Verdi si vymínil, že zkoušky budou uzavřené a že do tisku neproniknou žádné zprávy o nové opeře. Byl přesvědčen, že s Boitem vytvořili mistrovské dílo a nemýlil se. Premiéra 5. 2. 1887 se stala událostí a ulice kolem La Scaly byly přeplněny davy lidí. Opera se okamžitě vydala na vítěznou cestu do světa. Už 7. 1. 1888 ji díky pohotovosti ředitele Františka Adolfa &Suberta česky uvedlo také pražské Národní divadlo.

Giuseppe Verdi: La traviata

Román Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi inspiroval Giuseppe Verdiho k napsání této opery, která dnes patří k jeho nejslavnějším. Příběh dívky z pařížského polosvěta, její citové probuzení a zmarněná touha po opravdové lásce, dojímá posluchače již 150 let. Stejně jímavá je i Verdiho hudba, která dává před teatrálním efektem přednost lyrice a hloubce prožitku. Snad právě proto melodie La traviaty tak úspěšně promlouvají ke každé generaci.

Giuseppe Verdi: Nabucco

Ačkoliv je Nabucco teprve třetí Verdiho operou, podařilo se mu na biblický námět vytvořit velmi sugestivní dílo. V libretu ho nejprve zaujal začátek žalmu 136 „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melodie a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii. Celou operu pak dokončil během několika týdnů. Vášnivá hudba díla, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně korespondovala s náladou obyvatelstva, zaujatého touhou po osvobození z rakousko-habsburské moci a sjednocení Itálie.

Giuseppe Verdi: Trubadúr

Hnacím momentem vzrušivého děje této Verdiho opery, patřící k divácky nejvděčnějším z celého skladatelova bohatého odkazu, je láska cikánky Azuceny k nevlastnímu synovi a její pomstychtivost za matčinu smrt. &Spanělsko 15. století, vojenské ležení, cikánský tábor, žalář i planoucí hranice, to jsou působivé romantické kulisy, které Verdiho inspirovaly k jednomu z jeho nejúčinnějších děl, takže se zřejmě právem říká, že Trubadúr je jeho nejmelodičtější operou.