Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Existuje vůbec nějaký ženský úděl?



Úvodník: Tragická smrt spisovatelky Simony Monyové mě přivedla na myšlenku, zda je tzv. ženský úděl jen chimérou nespokojených zástupkyň něžného pohlaví, a nebo skutečnost, kterou nedokážeme ani po staletích změnit.

Článek:
Neinspirovala mě k tomu vlastně autorka sama, ale diskusní příspěvky jejích čtenářek a obdivovatelek. Objevila jsem mezi nimi výroky, v nichž dotyčné tvrdí, že v knihách Monyové našly otisk vlastního osudu, jako by literátka opisovala od nich.

Ano, stačí zalistovat na debatní fóra různých serverů a nestačíme se divit. Jednou se dotyčná nemůže rozvést kvůli dětem, jindy kvůli babičce, či tchyni. Ony problémy působí dojmem, jako by se vyráběly a vznikaly samy od sebe.
Zbytek dam jen přizvukuje, lká, či láteří. V podobných chvílích mě ale vždycky napadá věta – máte takový život, jak jste si ho zařídila.

Jediným ospravedlnitelným hendikepem totiž zůstává zdraví, nemocný člověk má skutečně mnohem omezenější možnosti. Zdravý jedinec naopak drží vše docela pevně v rukou, ovšem když chce.

Samozřejmě postavení ženy ve společnosti je navzdory technickému vývoji složité. Pořád se počítá s tím, že se bude točit kolem sporáku a řídit celou domácnost, přestože chodí do zaměstnání a ráda by pěstovala i nějaké koníčky. Navíc se mezi muži stále rodí noví násilníci, opilci a jiné asociální kreatury. Kdo je ale obvykle vychovává? Kdo je v útlém dětství ovlivní nejvíc? Matka.

A proto mě napadá, zda si ono zlé cosi (asi úděl) ženy nedělají navzájem. Zda nesetrvávají v cyklech omylů a chyb schválně a nebo z hlouposti, aniž by se dokázaly poučit zkušeností předchozích generací.

Nepoučené, nebo nepoučitelné osoby pak chtivě sahají po knihách, v nichž hledají rozhřešení.

Pero Monyové vyschlo, srdce zhaslo. V tomto případě roli oběti sehrála nejen úspěšná spisovatelka, ale především manželka a matka.

Pokud se nakonec ukáže, že byla skutečně hrdinkou příběhu zvaného ženský úděl, dojde k největšímu paradoxu, jaký mohl nastat.
Kéž by nenastal.
 
 
fotografie Simony převzata z jejích stránek: monyova.cz


06.08.2011 - Martina Bittnerová