Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Země na konci
Úvodník: Básnířka Jaroslava Málková se přiznala k lásce. Ta může chodit po dvou, a nebo se rozprostírat kdesi, kde mořští rackové dělají přemety pro radost a v pobřežních skalách hlídkují duše utonulých rybářů, na přilehlých plážích se dá spíš procházet, než se radovat v příboji oceánu a kus dál francouzské bulváry vydávají svědectví o své době. Ano, jsme ve Francii a sbírka básní, jako celé území, se jmenuje Finistere.
Článek: Na stole mám dílko zkušené autorky a přemýšlím, o jaký literární útvar se tu jedná. Sofistikované básně plné originálních metafor, stejně jako přímočaré vyznání místu, s touhou evokovat chuť se znovu nadýchat slaného vzduchu a přičarovat si doma zádumčivost té scenérie a navodit touhu stanout na pyšných mysech nad bouřícími vodami oceánu, nechat se unášet ztichlou vodou mezi loďkami na lagunách pevninského konce světa, či naopak na začátku toho záhadného, mořského, poznávat místa pojmenovaná pro nás chvílemi až bájně a nezpanikařit, když se máte potopit do zběsilé vodní tříště nebo stanout uprostřed lidí v centru měst. A pak jsem na to přišel. Je to přitažlivý cestovatelský bedeker psaný nástrojem poezie, tedy krví i slzami tam nacházených a nám suchozemcům předložený s přáním sbalit ranec a poznat ten kraj na vlastní oči, nevynechat uši a nezbavovat nohy povinnosti chůze. Je toho hodně, co po nás autorka chce, ale několikáté přečtení té knížečky ji k tomu opravňuje.
Tady tě země mám
Obě jsme naladěny
na stejný tón
Hluboký
zarputilý
Tady tě lásko mám
Čas nás tu nedohoní
Jsme kámen na kameni
Jsme jako stejná píseň
táhnoucí po okolí
…
(Akord)
Nejvíce upoutá bohatý a přitom neskonale prostý slovní rejstřík tvůrce a člověk si maně uvědomí sílu prostoty. Ona vypravěčská schopnost povýšená do pater poezie a uvolněná jak sněhová lavina z úbočí vysoké hory. A přitom jsme pár metrů nad mořem a francouzské Alpy na hony vzdálené. A do čtenáře vstupuje čertík pochybností, zda Azurové pobřeží a již jmenované Alpy jsou to pravé ořechové, co by měl člověk z té velké země vidět.
až sem jsem musela dojít
Až k tomuto mysu
na pažích oceánu
abych poznala
veškerou hloubku žití
…
(***)
Prostě a krátce, ta sbírka stojí minimálně za přečtení. A když ji přibalíte na cestu tam, zapomenuta nezůstane a autorka vám ten cestovatelský exkurz jistě schválí. Hezkou cestu. Až budete sedět vysoko nad mořem, verše přiběhnou, žádný strach.
Jaroslava Málková: Finistere, země na konci
Vydalo nakladatelství Perseus v roce 2000
obrázky www.scenic.reflections.com
31.08.2011 - Jaromír Komorous
