Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Šumař na střeše a jiné povídky



Úvodník: Žid Tovje je zbožný a bohabojný chudý člověk, kterého Bůh obdařil pěti dcerami. Nejstarší tři jsou na vdávání a rodiče spolu s dohazovačkou jim chtějí najít vhodné ženichy, jak velí tradice. Děvčata, která milují otce i matku a ctí tradice, nakonec všechna pravidla a tedy i tradice poruší a vyberou si muže srdci blízké.

Článek:
Říkám vám, je to jen nedostatek peněz, který přináší závist, a závist s sebou zase přináší nenávist a všechno ostatní zlo na světě, všechny bolesti, pronásledování, vraždy, hrůzy, války...
Ba ano, války, ty války! Ta strašná jatka! Kdybych já byl Rothschildem, vyloučil bych války vůbec. Úplně bych je smazal z povrchu zemského. Ptáte se jak? Pomocí peněz, samozřejmě. Abych to lépe vysvětlil: Tak například dva státy se hádají pro nějakou hloupost, třeba pro kousek země, který nestojí za fajfku tabáku. „Území“ tomu říkají. Jeden stát křičí, že to území patří jemu, a druhý zase: „Ne – tohle území je moje.“ (Pomalu by člověk myslel, že prvního dne stvořil Hospodin tenhle kousek země jen pro ně, na jejich počest…) Ale ozve se třetí stát a řekne: „Oba jste osli, tohle území patří každému a všem, je to mezinárodní území.“ A hádka pokračuje. Každý mluví jen o „území“. A hádají se o ten ždibec země tak dlouho, až začnou střílet z pušek a kanonů a lidé začnou padat jako mouchy a krev teče potokem… Ale já bych k nim přišel hned na začátku a řekl jim: „Poslyšte, bratříčkové, oč se to vlastně hádáte? Myslíte, že já nevím? Vám jde o vánočky, a ne o Vánoce. šbquo;Území‘ je jen záminka. Vám jde o něco docela jiného: prsty se vám třesou na peníze, na reparace. A když už o těch penězích mluvíme, ke komu se jde pro půjčku, když ne ke mně, k Rothschildovi? Tak já vám něco řeknu. Tady máte sto milionů, Angličani s dlouhýma nohama a kostkovanými kalhotami. A vy, hloupí Turci s červenými fezy, tady máte taky sto milionů. A ty, teto Roso – to je Rusko – tu máš taky sto milionů! S Boží pomocí mi to zaplatíte i s úroky, ne vysokými, chraň Pán Bůh, čtyři nebo pět procent nanejvýš, nechci na vás zbohatnout.....“


Povídky &Soloma Alejchema se odehrávají na konci devatenáctého a začátkem dvacátého století v carském Rusku, na západě dnešní Ukrajiny v takzvané Oblasti židovského osídlení, která existovala mezi lety 1791 a 1917.

Předobrazem postav jsou skuteční lidé - chudí a zbožní židé, kteří žili a pomáhali si tak, jak jim přikazuje judaismus. Jsou to lidé dobromyslní, prostí, vynalézaví, veselí i smutní; většinou ševci, hodináři, krejčí, podomní prodavači, zelináři nebo mlékaři, jako je Tovje, hlavní hrdina řady příběhů v této sbírce. Chudý, ale přesto šťastný židovský mlékař, obdařený pěti dcerami na vdávání a jednou velmi ráznou manželkou. Zatímco on lpí na tradicích a pevných zvycích, jeho dcerky si chtějí více užívat a poznávat svět.

Ze vzájemných třenic vychází spousta humorných scén ze života, jež dávají tomuto dílu velmi milý a hřejivý lidský rozměr. &Sumař na střeše je příběh o štěstí, lásce, tradicích, schopnosti a bolesti spojené s "porušením" léta zažitých zvyklostí a v neposlední řadě o paralelně se odehrávajících tragických událostech jako pogrom a předrevoluční období.

&Sumař na střeše nás nabádá, abychom byli hrdí na svůj původ, nestyděli se za něj a hlavně, abychom se nebáli žít, což je poselství univerzální, uplatnitelné bez ohledu na vaše náboženské vyznání.
Život zdejších obyvatel má podobný charakter jako šumařovo hraní na vratké střeše. Slovy hlavního hrdiny, jsou „chudí jako veverky v zimě“, přesto si užívají každodenních radostí.

Tři dcery, Cajtl, Hodl i Chava se nakonec provdají podle hlasu svého srdce a mlékař Tovje i jeho žena poznají, že tradice nemohou být smyslem života, pokud životu
brání.....

&Sumař na střeše a jiné povídky
&Solom Alejchem
vydalo nakladatelství XYZ v roce 2011
(www.xyz-knihy.cz)

01.10.2011 - Veronika Švarcová