Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kružítko
Úvodník: Když mi bylo devět, chodila jsem jako každé normální dítě do čtvrté třídy. Ano, slovo „normální“ jste četli správně!
Zřejmě jsem nebyla typicky sladká holčička, neboť se paní učitelka stávala mírně neurotickou, kdykoli spočinul její zrak na mé maličkosti. Určitě se jí o mně musely zdát strašné sny.
Článek: Jednoho, pro mě krásného a nezapomenutelného, dne nebyla paní učitelka Kvízová spokojená s mými kružnicemi v sešitě matematiky.
„Valtrová! Ty máš tupý kružítko!“, zařvala na celou třídu.
Nikdo tudíž nemohl zůstat na pochybách, kdo že je ten neschopný žák, který neumí vyrobit ani obyčejnou kružnici. Obzvlášť, když k tomu má potřebný nástroj.
„Nemám, paní učitelko“, oponovala jsem drze. „Mám úplně nový kružítko.“
Opravdu jsem nelhala, kružítko mi maminka koupila den předtím. Náhoda. Paní učitelka prostě měla smůlu. Kružítko bylo červené, ostré a já na něj byla moc pyšná. A najednou taková urážka mého nového kružítka! Cítila jsem se nespravedlivě obviněná a taky jsem se tak tvářila.
„Ty lžeš! Vždyť to vidím, že máš to kružítko tupý, tak nelži!“, obviňovala mě dál.
„Já nelžu!“, bránila jsem se.
„Tak mi ho přines ukázat“, rozhodla povýšeně učitelka.
Vzala jsem své krásné červené kružítko jehlou a tuhou směrem vzhůru, aby učitelka na první pohled viděla, že nemám žádný šmejd.
Stála u okna a dřív než se rozhodla pohanit můj nástroj, otevřela okno. Jak tam tak stála zády ke třídě, s rukama nad hlavou, postavila jsem se vedle ní a pozdvihla svou ruku s kružítkem směrem k ní. Paní učitelka si ovšem nevšimla mé maličkosti a když otevřela okno, dala ruce dolů. A to byla chyba! Ovšem k mojí radosti i k radosti celé třídy. Já jsem s kružítkem neuhnula ani o píď a paní učitelce se kružítko zapíchlo přímo do paže. Přesněji řečeno do té tlusté visící části nevzhledného sádla mezi loktem a ramenem. Učitelka zařvala bolestí a ucukla. Kružítko se zhouplo a zůstalo jí viset zapíchnuté v paži.
„Co to děláš?“, křičela na mě.
„Chtěla jste vidět moje kružítko,“ odpověděla jsem. „Tak jsem vám ho přinesla ukázat.“
„A to nemůžeš dávat pozor?“, zlobila se dál.
„Já vám říkala, paní učitelko, že je to kružítko ostrý“.
Učitelka vyndala kružítko z paže a aniž by se na něj podívala, podala mi ho.
Od té doby proti mým kružnicím neřekla jediné špatné slovo. Asi se bála, že bych ji chtěla znovu přesvědčovat o kvalitě svých školních pomůcek.
11.05.2004 - Markéta Karešová