Webmagazin.cz

Od slavné svatby ve slovutné Westminsterské katedrále v Londýně, kde mi při té příležitosti uvolnili první řadu, mám poměrně v oblibě ctihodnou sestru nové vévodkyně z Cambridge.

Inu, s tím jeden nic nenadělá, nicméně snad ještě radši hraji královskou hru se synem anebo prší s jedním šimpanzem a vrtalo mi nějakou chvilenku hlavou, jak mohl Martin Staško z Třince (a tady pozor, nikoli Martin Stazsko, to šlo o mediální šum) v šantajnovém Las Vegas uprostřed pouště a štírů za pár minutek vydělat dvaadevadesát milionů.

Copak je opravdu u nás nejlepším hráčem pokeru a ve světě druhý?
Ne, tomu já nemohl uvěřit a nakonec to ani nevydržel, opustil Pippiny fotky a Pendolinem se načerno pustil po prozatím nezrušené lince Plzeň - Třinec.
Už tou cestou jsem na WC ledabyle poprvé mrkl i do pravidel pokeru, té nekrálovské hry, a doladil formu u laptopu ještě i zhlédnutím filmu Frigo na mašině s Busterem Keatonem, tou velkou kamennou tváří. A Martin? Už mě čekal s maminkou na nádraží.
Moderní tramvají jsme Třincem doputovali až k nim domů a potil se sice, avšak mé vyzvání neodmítl, i hráli jsme devětkrát a jednou mi to nandal. Na svou obranu uvedu, že mi však během inkriminované partie celý čas volala servírka Jorika z Tábora, a jelikož jsem taky jen člověk a nemám tedy slabost čistě pro karty, šachy a ctnostnou Pippu, asi tak sekundu jsem se nesoustředil. Ale jinak jsem osmkrát s přehledem bodoval a Staško ostrouhal.

Okolnosti tohoto špehýrkou prý monitorovaného turnaje mě ovšem i tak rozladily a jedno mi ještě teď vrtá hlavou. Proč jsem nevyhrál všech devět partií?
Je to divné, ne? Jsem přece dobrý jako František Ringo Čech a kupříkladu zmiňované šachy běžně válím s mobilem Nokia na boltci a zdolal jsem tak u nás v kuchyni postupně Kasparova, Karpova a dokonce i Paroubka a Putina.
Ano, jistě, ze záhrobí mi vždycky radili Bobby Fischer a Henry Kissinger (omlouvám se, ten ještě žije), ale obzvlášť pánové Putin a Paroubek přece nemají v žádné oblasti konkurenci, tedy až na Klause.

A Martin? Má?

Možná, ale tady chci rovnou uvést, že mi nešlo o peníze a úvodem našeho turnaje jsem proto na okraj třinecké kuchyňské linky významně položil Foglarovy spisy sebrané v kůži kanadských bobrů a řekl: „Martine, mně nezáleží na penězích, ale výhradně na potěšení ze hry a z těchto čertových obrázků.“
A hráli jsme. Avšak úvodem jubilejní desáté partie do jádra bytu vpadla Jorice trochu podobná kráska - a podala mi jeden milion. V hotovosti.
„A nejezděte více k nám, ono to manželovi totiž kazí kredit."
„Ale Martine!“ vyhrkl jsem. „Copak ty jsi ženatý?“
Nešlo o jediné překvapení sezóny. Lépe jsem se totiž podíval přes bankovky na onu dámu.
„Proboha, Martine! Propána, Pippo! Vy jste svoji?“
„Ano, z čisté lásky!“ hlesla rodná sestra vévodkyně z Cambridge, ale to já již srolovával milion do ruličky a ještě v Třinci hoj zdanil, a protože jsem fér chlap, už se k manželům Staškovým nikdy nevrátím, i kdyby si to třicetkrát rozmyslili.
A poučení? Inu, vážení přátelé televizního pokeru: Zdaleka ne vše, co nám skrz média servíruje k uvěření ta šantánově pokerová Amerika se tady na Marsu zakládá na pravdě!

_{^{ikonka: http://en.wikipedia.org/wiki/Pippa_Middleton}}

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Martin Staško a Pippa