Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Když se kritika nepovede



Úvodník: Kritika je podle mého názoru potřebná. Pokud ji ovšem napíše jedinec, který ví, co a proč říká. Problém nastává tehdy, když autor (nezáleží na tom, zda hudebního, literárního či výtvarného díla) kontaktuje kritika s tím, aby mu některé pasáže, či myšlenky upřesnil.

Článek:

Často přitom narazí na hradbu mlčení, nebo na poděšené nevím, či já si už nepamatuji. Mnozí kritici se vyhýbají autorům. &Salda se prý dokonce proti nim ozbrojil holí.

Kritika může uškodit a je smutné, když se někdo rozhodne si jejím prostřednictvím vyřizovat účty, či vlastní frustrace. Mementem by pro nás měly zůstat výroky K. H. Borovského na Tylova Posledního Čecha. Nevím, zda tehdy chtěl mladý a bujný Borovský smazat Tyla z povrchu zemského, ale rozhodně mu tím neposloužil.

Sama si kladu otázku, jestli se do Borovského někdy více pustím, nebo nikoli. Zatím ho obcházím a občas se o něm zmíním.

Každopádně teď mi tělo oblažuje chřipka a mozek opanuje Berta Mühlsteinová a Arthur Breisky. 

Až mě choroba opustí, vydám se do archívů. Zatím jsem odkázaná na domácí četbu. V případě Mühlsteinové mě samozřejmě neminula její studie od profesora Arne Nováka.  Pan Novák se mi jinak vyhýbá, nebo spíše já jemu. Občas jsem se na svých literárních poutích potkala pouze s jeho matkou Terézou.

Napsal toho ale požehnaně. Každopádně z jeho knihovničky, zveřejněné  na internetu, vyplývají dvě zásadní věci - zbožňoval &Saldu a dokázal být po jeho vzoru pěkně hnusný. I po více jak téměř 100 letech mě jímá vztek nad ubohostí akademicky vzdělaného člověka, který se vysmívá autorce Bertě Mühlsteinové za neduživost i za to, že si neprožila lásku s mužem. 

Samozřejmě kritik se musí pouštět ostře do díla, přičemž nesmí zapomenout vyzdvihnout jeho ctnosti i nectnosti. Měl by se ale vystříhat podobných útoků, jimiž napadá osobnost autora. Slečna Berta se narodila tuberkulózní matce, která jí velice záhy zemřela. Docela by mě zajímalo, jak by asi vypadal pan Novák, kdyby dostal do vínku stejnou nemoc. Zřejmě by se rovněž neblížil představě dobového šviháka. Možná by dandy Breisky utrousil na jeho účet několik nepěkných poznámek.

A tak nám po Novákovi zbyl šovinistický výkřik, jímý posmrtně zhanobil osobu Berty M.. Nazval ji epigonkou Karoliny Světlé a odkázal ji do říše sentimentálních románků pro dívky. Vysmál se jí jako ubohoučké slečně, která v přítmí pokojíku snila své nenaplněné touhy.  

Nedivím se tedy Americkému klubu dam a především jeho členkám za boj o nezávislost a ženskou emancipaci.  Z Nováka a jemu podobných by mě zřejmě trefil šlak.

Ostatně jeho největší guru F. X &Salda si také nebral servítky a čtení jeho statí vyžaduje značnou dávku otrlosti a trpělivosti. Paradoxně tento nesmlouvavý vládce břitkého pera trpěl celoživotní citovou závislostí na provdané Růženě Svobodové. Docela by mě zajímalo, jak to pak vypadalo u Nováků doma.

Novákova nesmiřitelnost mě totiž zaráží. Vždyť jeho vlastní matka pohřbívala jedno dítě za druhým a literární tvorbu používala jako určitý druh terapie, která ji držela při životě. Naprosto totožně se k psaní uchýlila Světlá, či Němcová, když psala Babičku.

Pokud by Novák sdělil do soukromého dopisu svému zhýralému příteli, že Berta M. na něj působí z dochovaných portrétů značně neesteticky, šlo by to ještě akceptovat. Ostatně i vědec v sobě skrývá muže a zálibu pro půvab mladých žen. Ale pokud podobné nevkusné narážky použije literární teoretik ve svém díle, nechtěně tím sděluje, že si právě řeší nějaký svůj osobní problém.

A to by se právě těm nejlepším kritikům stávat nemělo.


Zdroj obrázku: wikipedie.org

26.01.2012 - Martina Bittnerová