Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Manžel - druh na vymření?



Úvodník: Manžel jakožto lidský druh je na vymření. Nevím, zda za to může emancipace, nebo skutečnost, že dnešní doba nabízí řadu různých kratochvílí, které odvádí pozornost většiny mužů od povinností a od touhy založit si rodinu, ale fakt je ten, že čím dál tím více je svobodných mužů nad třicet let děsících se sňatku jako morové epidemie.

Článek: Samozřejmě i řada mladých emancipovaných žen užívá svobodného života, ale obvykle dříve, nebo později padnou do „osidel“, které nazýváme biologické hodiny a tak nakonec jsou vlastně přírodou donuceny vyhledat vhodného „samečka“ a jemu rodit potomstvo.

Již zmíněná příroda to ale ženám i mužům neulehčila, neboť nás geneticky nenaprogramovala k párovému vztahu, tudíž manželství. Proto vybudovat kvalitní manželství není úkol z nejlehčích. Kdybychom totiž byli naprogramováni na párové vztahy, nemohli bychom svým partnerům a partnerkám tzv. “ zahýbat“, neboť by nám to připadalo velmi odporné. Z toho vyplývá, že nevěra je záležitost naprosto přirozená. Pokud má mužova úloha odjakživa podobu lovce, ochránce „rodinného krbu“, pochopitelně se musí počítat s určitými ztrátami, které mohou vézt k převaze žen nad muži. K tomu, aby se radikálně zúžil stav mladých mužů stačí světová válka. Naštěstí muži rozsévači nedělá žádné fyzické ani psychické problémy „oplodnit“ klidně i více žen. To samé obrazně platí i naopak. Ačkoliv je žena samička fixovaná duševně na jednoho partnera, tak i když o něj přijde, může najít jiného a s ním zplodit potomstvo. Pokud by totiž tato pravidla neplatila, zřejmě by lidé brzo vymřeli.

Existence antikoncepce opět nahrává mužům, kteří se nechtějí vázat, do karet. Riziko, že jejich partnerka nechtěně otěhotní je poměrně malé, užívá-li dvojice kontracepční prostředky, tudíž hrozba sňatku z nutnosti je minimální. Navíc mnohé maminky svobodný život svých synků podporují, neboť je rozmazlují dobrým jídlem, perou jim a starají se o ně. Proč by takový synek od maminky odcházel, když má doma perfektní servis a nemusí se o nic dvakrát prosit. Na druhou stranu existují i matky, které své syny deptají od osmnácti let s tím, že si budou muset najít nevěstu, čím v nich vzbudí pouze zbytečný odpor. Protože každý normální muž se chce vše, jen ne vázat. Mužů vhodných pro manželství je málo a těch, co se chtějí dobrovolně oženit ještě míň.

Záměrně odbočím k astrologii. Ideální rodinný typ totiž v horoskopu symbolizuje znamení Raka. Mluvím tedy čistě jen o slunečním znamení. Samozřejmě, co člověk - Rak, to jiný horoskop. Nicméně Rak by se pro svou rodinu strhal a rozdal. Když si uvědomíme, že tu máme ještě dalších jedenáct znamení, tak je zřejmé, že jedno znamení mužskou populaci nevytrhne.

Nechci ale nijak muže očerňovat. I oni milují i oni se umí oddat ženě. Bohužel paradoxem soužití a nejen manželského je to, že jaksi nemůžeme toužit po někom, koho máme doma. Zní to sice strašně, ale bohužel ona milenecká touha se dá udržet jen v případě letmých a občasných setkání a ne v případě, kdy se ráno pereme o koupelnu a vidíme se denně. Muž lovec samozřejmě prahne po dobrodružství, což mu samozřejmě desetileté manželství poskytne těžko. Ostatně i malé dítě chce nejvíce hračku, kterou vidí u kamaráda a když ji dostane od rodičů, už z ní nemá tolik euforické pocity, jako když si ji od kamaráda půjčovalo. Vždycky budeme toužit po tom, co nemáme, o oblasti lidských vztahů nemluvě.


Podle odborníků ale až kolem věku 25 let se mají muži i ženy pokoušet o tzv. „vážnější vztahy“, jejichž vyústěním bude manželství.

Muži se ale nehrnou do sňatku rovněž proto, že mají mnohdy strach o své koníčky. Nerozumné ženy nutí své muže, aby po svatbě vyhodili sbírky známek a omezili fotbal, což je největší chyba, jíž se mohou dopustit. Muž je tvor hravý a nechá-li ho rozumná žena „vyhrát si“, tedy dá-li mu prostor pro jeho záliby, bude jí za to vděčný a navíc oplácet protislužbou, kdy bez problémů pohlídá dítko, když bude žena chtít jít na vínko s kamarádkami. Nemluvím ale o sobcích, kteří chtějí hlavně všechno pro sebe a na druhé neberou ohledy. S těmi k oltáři ale chytrá žena nepůjde.

Ovšem žena nesmí hlavně nikdy klesat na mysli, neboť i ten sebevětší odpůrce zestárne a třeba nebude chtít být sám a nakonec si partnerku do svého bytu nastěhuje. Navíc většinu normálních mužů lze i nějak elegantně a nenápadně popostrčit k tomuto významnému kroku. Slyšela jsem o dívce, která po deseti letech chození se svým partnerem, jehož největší vášní bylo programování, a po svých třicátých narozeninách se zdravě naštvala, vtrhla k němu domů, vzala monitor pod rameno a jeho polštář a odvlekla ho k sobě do bytu. Její třiatřicetiletý dosavadní odpůrce soužití se přitom ani nevzpíral a dnes mají pětileté dítě. Ale najdeme i muže – tuláky, kteří jako ten krysař chodí od města k městu a milují různé ženy, resp. všechny. Takovému se v případě, že hledáme otce pro rodinu každopádně vyhneme.

Manžel tedy je možná druhem na vymření, ale do značné míry to záleží na samotných ženách, které mají v arzenálu svých zbraní dost prostředků, jak vybraného jedince dostat tam, kam chtějí. Takže nakonec i na toho největšího bohéma dojde. Někdy stačí, když si jeho maminka najde nového partnera a přerostlý synek jí začne překážet, protože ona si chce konečně užívat života a ne jen žehlit synovi košile. V tomto případě matkou „opuštěný muž“ vezme zavděk i vaší svíčkovou, i když nebude tak dobrá, jako od maminky. Bohužel ale bude ještě asi dlouho trvat, než mužům dojde, že inteligentní sexy hospodyňka existuje pouze v románech a televizních filmech.








11.05.2004 - Martina Bittnerová