Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - S Jorikou na Maxu



Úvodník: Sen

Článek: Verše památce Pepíka Beka (za legendární herce)
a Pepíčka Zímy (za žijící pěvce)
*
V třeskutém mrazu kruté zimy
dva lístky kluci přinesli mi...

Že prý jim zbyly,
tak co s nimi?
Celý den prý jen o tom snili,
oba ty lístky - dají-li mi.
 
„Kam zavedou mě, milí chlapci?“
ptám se jich vlažně, co to tropí.
„Velice váhám, že tam, kam chci!“
Smradi však vážně oči klopí
a div se na mě neosopí,
co prý si o nich myslím as:
Do tepla ať jdu (venku mráz)
a Maxa mě VRAJ v náruč svojí
už láká a mé uši zhojí,
co bolí od koncertu v Zruči,
kde zazpíval mi Pokondr.
„To ať ti radši Maxa hučí
do hlavy. Nasaď cylindr!“
A prý že je to malá taxa,
za kterou zazpívá mi Maxa,
a prý, že je to grošů pár,
a není ještě zas tak stár!
 
Tak tedy mrazem
kráčím k sálu,
který tu Maxa bořit má,
upadnu, vstanu, zas jdu na zem,
námraza je dnes obratná!
Však pádů mých snad polovina
je jako výčepní lihovina
a druhou pádů polovinu
označil bych za volovinu
a třetí pádů čtrvrtinu...
Národe! Vlasti! Nezhynu!
 
A Jorika se nic nebojí
a chytila nám taxíka:
„Ta námaha nám za to stojí,
vždyť uvidíme Maxíka,
a kromě toho, kdopak ví...
Sé-laví
 
„Martina Maxu? To máš pravdu!
Tak ten mě krutě zajímá!
Asi si radši vyjdu na vzduch.“
Dav dívek liďák objímá!
„Na vzduchu nestůj, hurá dále!
Uslyšíš koncert koncertů!
Uvidíš kulturistů krále!
A to ti říkám bez žertů.“
A snad i podpis dá nám, Ivo!“
šeptne mi Jorga do ucha.
Že jsem radši nedal pivo.
Tady nás potká porucha
a rozchod, co však dělat mám?
Na návsi zůstal bych tak sám
tváří v tvář tomu chlapu chlapů,
kterého z rádia jen znám,
medvědí podává nám tlapu:
„Jsem Maxa! Budu zpívat vám:
Tak jsem to já...
kdo z kola ven...
mú-sel jít!
 
Usednu (v tom snu):
„Jsme tu dobře?“
&Sálu si na krk přitáhnu.
Kdes Maxíku? Ty milý obře?
A pak se šokem natáhnu.
Ten večer to byl dvojí lék:
Zima jak bejk, Zíma a Bek.


ikonka: myspace.com

22.02.2012 - Ivo Fencl