Já jsem si nedovedl představit většinu těch kapel, jak to pojmou, takže u ničeho jsem si zezačátku neřekl „jo to bude takhle“. Ale nedovedl jsem si třeba vůbec představit, jak to udělají Tata Bojs nebo Monkey Business. A třeba takový Už jsme doma, to je taková komplikovaná hudba, to už jsem vůbec netušil. Nakonec to udělali tak komplikovaný, že už to víc nejde (smích), ale v polovině to zlomili a ta písnička skvěle funguje.
Ty písničky si vybíraly kapely samy, nebo je dostaly přiřazené?
Tak i tak. Já jsem zavolal kamarádům, že máme tenhle nápad a vždycky jsme jim dali vybrat. Některý kapely si nějakou písničku hned zvolili, tak jsem ji odfajfkoval a byla zabraná. A kdyby jim to nešlo, tak se klidně mohly ozvat a mohly si vzít něco jiného, nebo to nedělat vůbec. Nám šlo hlavně o to, aby se u toho všichni bavili. Byli ale i případy, kdy jsme něco vybírali my, protože jsem někomu zavolal a oni říkali, že to je super nápad, ale že by se shádali jak psi, kdyby si měli něco vybrat. To byli třeba Wohnouti. Ti říkali „v pohodě jdeme do toho, ale něco nám vyber“. Co se týká toho podání písní, tak tam jsem neměl žádná kritéria. Všichni si mohli měnit text, dělat si cokoli. Výsledek na té desce je hodně zajímavý, protože tam najdete různé žánry a kapely, které se třeba ani neznají.
Tak to je váš nejnovější projekt. Ale co nová deska Mňágy jako taková?
Už na tom děláme. Rozpracovali jsme pár nápadů. &Sest, sedm písní má sloky i refrény, jen to není pořádně nazkoušené. Ale asi to nebude letos. V jednu chvíli jsem totiž kapele navrhl, abychom se na to vykašlali a užívali si teď to výročí. Ať pak uděláme tude desku pořádně. Teď nás čeká turné a ten speciální rok si užijeme. Nová deska bude asi příští, nebo přespříští rok. A máme v plánu udělat tu nejlepší všech dob, samozřejmě (smích).
Jak vůbec přemýšlíte, když děláte novou desku? Děláte to, co chcete, nebo musíte přemýšlet komerčně?
To je strašně složitý. Nejlepší je nabídnout lidem, co cítíte, nad čím přemýšlíte. Ale je těžký nabídnout něco 20letému člověku, když vám je 50. Takže musíte přemýšlet i nad tím podáním. Hlavně se ale za to nesmíte stydět. Samozřejmě, že dnes třeba máme jiný pohled na některý písničky, který jsme dělali dřív. Ale tenkrát jsme to tak cítili.
A jak na to přijdete, že jste něco udělali špatně? Uvědomíte si to, je to odezva od fanoušků nebo kritika?
To ne, kritika ne (úsměv). Od fanoušků jo. Ale třeba už jen když nahráváme něco a nezdá se nám to, tak jak by to mohlo fungovat u fanoušků? To nám kdysi říkal Vladimír Kočandrle z EMI. Že za nim přijdou kapely a něco mu pouští a říkají „no, tohle se nám moc nepovedlo“. Tak když si sami ty kapely nevěří, jak to má fungovat u fanoušků? Proto si tím musíte být jistí. Mně se nejvíc líbí ty střelci, kteří napíšou písničku třeba jen o třech akordech, ale řeknou si „jóóó, jsem nejlepší“. Hlavně tomu věří.
Kolik máte na tom novém albu předělávek?
Sešlo se nám 36 nahrávek, protože to udělali všichni, co jsme oslovili. Takže to je pekelná nálož. Na desce nakonec bude 30 písní a šest máme ještě bokem. Oslovíme ještě čtyři interprety a když to bude kvalitní, dáme tomu hezký obal, směšnou cenu, třeba 39 korun, ať je prdel a 10 písniček dostanou lidi jako předvánoční bonus... Takže to je předvánoční prozrazení na jaře. (smích)
Alespoň se fandové mají na co těšit...
Jo jo, mají se na co těšit. (smích)
Vy si ty alba produkujete sami...
Ano, na všechno dohlížíme sami. Jakmile je v grafice nebo hudbě chyba, tak je to moje chyba a nemůžu se na nic vymluvit. Surikata Records (pod kterou Mňága vydává) vznikla, když jsme chtěli před dvěma lety udělat DVD. Z EMI nám řekli „fajn, rozpočet bude 150 000 korun, tři kamery“. Na to by se nedalo dívat. Když jsme zase třeba dělali s velkou firmou vynil, tak koukám, že na obalu není takový ten hřbet. Povídám, to ne, když už to děláme, tak chci, aby to bylo hezký. Když jsem se ptal vydavatelů, kolik ten hřbet stojí, tak povídali, že asi kačku. A za 500 kusů, což by bylo o 500 korun dražší, už by za to nedali. To my těch 500 korun dáme. Tak jsme se do toho pustili sami.
Co dnes uživí kapelu nejvíce?
No koncerty. Jsou samozřejmě interpreti jako Tomáš Klus, který prodá 30 000 desek. Ale to je pozitivní anomálie, je to strašně dobrý, ale podaří se to málokomu. Fanoušci si neuvědomí, že kapely zaplatí dost peněz za studio, distributor shrábne polovinu peněz z desky a pak musí ty desky stát tolik, kolik stojí. Kapely to dělají jednak proto, že jim nic jiného nezbývá, a pak všichni máme rádi hudbu, rádi děláme nový písničky a nějak je těm lidem musíme předat. Takže to nahrávání nakonec dotujeme z těch koncertů. Všimněte si, kolik kapel začalo víc koncertovat. „Supporti“ dřív nevyjeli z Prahy. Je to v háji, všichni musej jezdit (smích).
A co letošní festivaly? Kde vás uvidíme?
Letos jsme se to snažili omezit, abychom nebyli všude, a abychom měli na podzim na koncertech nějaké lidi. Budeme na Sázavafestu, na Colours of Ostrava, pak na Rock for People a chceme jet na Trutnov, protože ten máme hrozně rádi.
Lídr kapely Petr Fiala je uprostřed.
Foto: Mňága a Žďorp