Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - CINKA PANNA - TV tip - Dívka s darem od Boha



Úvodník: Slovenský koprodukční film sleduje osudy skutečné historické postavy - věhlasné cikánské houslistky zvané Cinka Panna (1711-1772) - dívky, ktrerá se narodila do doby, kdy ženám nebylo přáno rozvíjet talent ale šlechtická sídla volala po hudbě - hlavně cikánské.

Článek:

Příběh Cinky Panny je vložen do dobových souvislostí. Odehrává se na začátku 18. století, v  období po porážce Turků v Evropě a promítne se v něm povstání kuruců proti Habsburkům. V Rakousko – Uherské monarchii se v té době rozpoutal boj o znovurozdělení vlivu na osvobozených územích. Je to mimochodem doba, kdy žil stále legendární Juro Jánošík, který v letech 1706 – 1708 bojoval v kurucké armádě (ve filmu se mihne jako velitel Juraj – hraje ho Ján Slezák). Je pravda, že si s historickými souvislostmi autoři moc starostí nedělali že je pojali poměrně volně.

Ani osobní příběh mladé houslistky se nedrží přísně historických faktů. Film sleduje její osudy od narození do počátku její kariéry ale nepátrá již dále v jejím životě. Zdůrazňuje jak rozvíjení jejího vrozeného talentu ale i urputnou snahu se prosadit přes silný odpor svého otce, komunity i společenského dobového postoje (nejprve vystupovala v mužském přestrojení).

Podle režiséra Dušana Rapoše film „Poskytuje prostor pro rozvíjení fiktivního příběhu romantického dramatu děvčete na prahu dospělosti, které hledá svoje místo v životě, ve své komunitě a v širších souvislostech společnosti - v soukromém životě, v patriarchální komunitě kočovníků a na cestě k její budoucí profesi.“ Dále režisér říká, že „doba a kostýmy se mění, ale lidské problémy zůstávají… A právě ty dělají příběh filmu nadčasovým.“

Tvůrci zcela záměrně ladí film jako určitou poctu Romům a nabízí jistou protiváhu k dnešnímu postoji veřejnosti vůči nim. Hudba Arpáda Kákonyiho zcela určitě zaujme, i když vedle ní se ve filmu objeví i písně Karla Gotta či Vašo Patejdla. Diváky uchvátí i obrazová stránka kameramana Jána Ďuriše ať už pohledy do slovenské krajiny či výtvarně pojatými scénami interiérů.

Z hereckých představitelů připomeňme Martina Dejdara (viz foto v závěru) jako šikovného kováře, Zuzanu Krónerovou jako věštkyni, léčitelku a poradkyni Cinky Panny v době jejího dospívání a Martina Hubu jako šlechtice Lányiho, který umožní vzestup mladé umělkyně.

 Stěžejním úkolem pro režiséra bylo najít ideální představitelku titulní role – mladou, typově odpovídající dívku s hereckým talentem a nadáním pro hudbu a tanec. Po dlouhém castingu na Slovensku a v Maďarsku našel režisér svoji herečku až v Gruzii. Hereččino rodné jméno zní Anna Giorgobiani, Anna Gurji je její umělecké jméno. V gruzínštine to znamená Anna „gruzínská“.

Anna Gurji se narodila 1. dubna 1991 v Tbilisi. Herectví ji zajímalo od dětských let, její tatínek je režisér. Poprvé ve filmu účinkovala v šesti letech . V roce 2006 si zahrála v krátkém filmu své sestry Khatu Giorgobiani a o rok později se představila v americkém televizním projektu Signály v režii Carlose Etzia Romana. Její cesta na Slovensko se neobešla bez složité anabáze na úřadech, ale nakonec se to - přes Maďarsko - podařilo.

 Anna Gurji přistupovala k natáčení filmu Cinka Panna velmi svědomitě. Z gruzínskej teenagerky se proměnila v cikánskou umělkyni bojující o uznání. Mladá herečka odmítala zastupování kaskadéry. Scény pokusu o znásilnění, požáru, cvalu na neosedlaném koni si zahrála sama. Zaplatila za to nejen pádem z koně, ale při natáčení požáru se v jednom momentu priblížila k ohni moc blízko a utrpěla popáleniny ve tváři, které ji na několik dní vyřadily z natáčení. „Musela jsem se hlavně naučit hrát na housle. Zpočátku to vypadalo neuvěřitelně složitě. Potom jsem přišla na to, jak se dá hra na housle skvěle napodobit. Jsem vděčná všem svým učitelům z Gruzie, Slovenska i Maďarska. Zároveň jsem se musela naučit cikánské tance. Tyto lekce byly nejzábavnější. Miluji tanec a můj učitel Jaro Moravčík byl neuvěřitelný!“

Film Cinka Panna se natáčel rok – od 2. července 2007 do 1. července 2008 na území tří států – Slovenska, Česka a Maďarska. Zámek Lányiho se točil u Balatonu nedaleko letoviska Siofok. Scény kočování se točily na Slovensku na Muránské planině i Tisovce. Samotnou osadu postavili filmaři v Malých Karpatech. Problémy byly s nalezením jeskyně, kde se odehrávala svatba Cinky Panny. Slovenské jeskyně jsou chráněné UNESCO a natáčení v nich nepřipadá v úvahu. Sekvence z jeskyně nakonec vznikly v Blansku na Moravě, v jeskyni, kde měli Němci v době 2. světové války továrnu na montování leteckých motorů.
Vrcholná scéna vystoupení Cinky Panny jako primášky před aristokratickou společností se točila v Arcibuskupském paláci v Kroměříži, ve stejném sále, v němž Miloš Forman natáčel přijetí Amadea Mozarta na císařském dvoře.
Rozpočet filmu činil 50 milionů slovenských korun.

 Připojme ještě pár slov o Romech:
Romové přišli do Evropy jako nomádi. Kočovný způsob jejich života formoval základy jejich kultury. Nikdy se ale s původním obyvatelstvem nesžili. Žili tu ve velkorodinách, v kterých základní majetek byl společný. Ten spravoval Baro &Sero a ve vážných věcech rozhodoval "kris“ – rada starších. Možnost kdykoliv se sbalit a jít (touha po svobodě) eliminovala touhu po vlastnictví většího majetku. Proto nikdy nic nechtěli vlastnit, neobdělávali půdu a potřebné věci od ostatních získávali drobnou řemeslnou činností. Ale hlavně - jejich vrozená muzikálnost, smysl pro ozdobnost a citlivost jejich duší je předurčovaly k povolání hudebníků. V regionu střední Evropy a především na územích dnešního Maďarska a Slovenska se vytvořila staletá tradice romské lidové hudby.Stala se nezbytnou součástí každé veselice. Ať už to byla vesnická zábava, anebo šlechtický bál. Tyto okolnosti dopomohli ke zrodu slavných romských hudebníků. Mezi dnes už legendárními primáši se v patriarchální společnosti dokázala prosadit i jedna žena.

Fota: tracker.cztorrent.net, film.osobnosti.cz

**********************************

CINKA PANNA

SR, Maďarsko, ČR, režie Dušan Rapoš

uvádí ČT2 ve středu 25. července od 21,55 hodin

 



20.07.2012 - Stanislav Polauf