Webmagazin.cz

Knihy Romana Vehovského Cestou osudu a náhody nejsou obvyklý cestopis. Od ostatních se liší jak destinací, tak časovým obdobím. V roce 2002 vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let.
Vyrazil stopem, se spacákem a okopírovanými listy školního atlasu. Spíše než o cestopis se jedná o popis pouti, mozaiku nevšedních příběhů, setkání a zážitků.
První kniha, vydaná v roce 2010, popisovala první tři roky cesty.
Druhá kniha vypráví o druhé polovině cesty a čtenář v ní autora doprovází na práci v Autrálii či na Novém Zélandě, stejně jako na cestách po Japonsku, Nové Kaledonii, Indii, Thajsku, Nepálu, Srí Lance, Pákistánu a Íránu.
Na začátku byla inspirace lidmi, kteří svými příběhy ukázali, že cestování není výsadou bohatých. Nejen mezi řádky se dá vyčíst, že více než peníze je třeba mít k cestování dostatek času. V dnešní době, kdy se čas přepočítává na peníze, je tato kniha klíčem k poznání ceny přítomného okamžiku. Autor byl na své cestě mnohdy odkázán na přízeň osudu a dobrých lidí. Právě setkání s lidmi je podle Romana Vehovského cennější než štvanice po turistických atrakcích, mnohdy postrádající jakékoliv poznání.
Kniha je bohatě doplněna ojedinělými fotografiemi autora.

" Young moc nechápe, že kvůli snímkům vstávám už o půl třetí. „Vždyť za pěkného počasí jsou hory vidět i v poledne ze střechy hotýlku,“ odpovídá se zavřenýma očima. Potichu zavírám za sebou dveře a rychlým krokem vyrážím do studené noci.
Oči mi rentgenují tichou tmu a v očekávání se už vidím na vrcholu. Po páté hodině jsem na místě. Z východní strany nabírá řídnoucí čerň modrý nádech. To je dobré znamení. Na horizontu se pomalu začínají rýsovat křivky Annapuren. Dnes to snad vyjde. Miluji tyhle chvíle, kdy stydlivá noc zhasíná hvězdy, pomaličku ze sebe shazuje černý závoj a touha přijmout paprsek nového dne ji nažhaví do běla. A mně nastávají další fotografické orgie. Obnažené Annapurny nezakrývá ani jeden mráček. Se vzrušením roztahuji nohy stativu a nasazuji foťák do akce. Ano, stojí mi za tyhle okamžiky obětovat spánek. Horizontální poloha foťáku se rychle střídá s vertikální. Výsuvný objektiv se nezastaví. Dělám snímek za snímkem. Najednou začínám registrovat, že se od západu ženou mračna. Spěchám. Rychle ještě nasazuji polarizační filtr. Snad už jen dva tři snímky. Doba expozice se u každého zkracuje. Už je to tady! Mraky! Údolí se v mžiku zalilo bílou mlhou. Focení je u konce. Jo! Dnes to vyšlo! Baterka foťáku je vyždímaná. Sice nevyspaný a prokřehlý, ale s velkým uspokojením se vracím zpět."

Úryvek právě vydané knihy Cestou osudu a náhody - Návrat s podkovou.

Více se oknize na www.cestouosuduanahody.wz.cz

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Probouzející se Annapurny