Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - David Kraus se podíval do New Yorku. Jaké rady mu dal Robert Vano?


Úvodník: David Kraus se při příležitosti svého hudebního vystoupení na akci profesního magazínu Best of ohlédl za svojí dosavadní tvorbou a zavzpomínal na začátky své kariéry, u kterých stál světoznámý fotograf Robert Vano.

Článek: Davida na pódiu přivítal moderátor Honza Dědek, zazpíval v doprovodu svého klávesisty Pavla Fanty. Píseň, která byla překvapením hudebního programu, adresoval Pavlu Vítkovi, který právě v září slaví své padesáté narozeniny, a oslavenkyni Michaele Lejskové, pořadatelce společenské akce.
 
„Číslo tři je, zdá se, naše osudové. Před třemi lety mi zpíval ke třicátinám na koncertu v Brně, který jsem s ním pořádala. Teď slavím 33 a David mi znovu zpívá, a to málem tři dny před vystoupením zrušil účast! Tři je také počet rozhovorů, které s Davidem v magazínu Best of najdete,“ dodává Michaela.
Michaela Lejsková a David Kraus 

Pro oba to tehdy, v roce 2000, bylo poprvé. Světoznámý fotograf Robert Vano dodal: „Davida jsem fotil poprvé. Tehdy jsem byl už deset let kreativním ředitelem Elle, pro které jsem fotku dělal. David je super, mám ho rád, dobře se mi s ním fotí. Když jsem ho viděl poprvé, připomínal mi Micka Jaggera. David to má v sobě, i když říká, že se nerad fotí. Pak jsem ho fotil při různých jiných příležitostech, ale to první focení mi zůstalo v hlavě nejvíc. Fotil jsem už celou jeho rodinu, jen ne jeho nevlastního bratra Marka.“
 
Fotografii věnoval Robert Davidovi ve svém originálním tisku, ke kterému patří i autorské razítko a podpis, které dodávají fotografii punc a váhu. David neskrýval své dojetí nad krásným dárkem. „Byla to moje první fotografie v době, kdy jsem začal publikovat svoji hudbu, vyšlo mi první CD. Pokud to jen jde, snažím se focení domlouvat s Robertem. Umí mě zachytit nejlíp,“ vzpomíná David.
 
David den po svém vystoupení na akci magazínu Best of letěl se svým otcem pracovně do New Yorku. O dlouhém letu přes oceán mluvil s obavami. „Je to poprvé, co letím tak daleko, a jsem z toho nervózní. Nerad létám a budu to muset nějak překonat. V New Yorku zůstaneme pracovně deset dní. Budeme tam natáčet nějaké reportáže, například s plastickým chirurgem Bohdanem Pomahačem.“

A jakou radu má Robert Vano pro Davida, který letí do New Yorku poprvé? „Jedna paní mi radila, ať si vystřihnu z hnědého papíru podložku pod nohy. Pak se líp překoná jet lag. To je taková pověra. Asi jako Italové si házejí sůl za záda, nebo někdo zvoní na zvoneček, aby si přivolal štěstí. Já nerad cestuju, nejedu ani autem do Bratislavy, ale radši jedu vlakem, protože ten jede rovně.“

Robert Vano a David Kraus

Na dotaz, zda by Robert znovu navštívil New York, odpověděl: „Kdyby mi někdo řekl, ať letím do New Yorku, tak už bych neletěl. Už chci být jen doma. Ani nemůžu říct Davidovi, aby navštívil nějaké místo, které jsem znal, protože všechno se změnilo. NY je jiný, než byl před dvaceti lety. Ale myslím, že by tam měl zůstat dýl, alespoň rok nebo dva. Jít do sebe, najít, co v sobě ještě nenašel a tady najít nemusí. Babička vždy říkala, že když kluk dospěl v chlapa, tak mu uvázali baťoh na záda a poslali ho do Vídně. Taky jsem odešel a vím, co to se mnou udělalo. Já jsem musel odejít, abych věděl, kdo jsem. Myslím, že kdyby chtěl, tak mohl odejít a začít sám se sebou. Já si myslím, že na to má. Ale třeba to nechce, to já nemůžu vědět.“
 
„Krom toho, že se mi líbí, jak vypadá, tak se mi líbí, že má hodně silný hlas. I jako herce ho mám rád. Viděl jsem ho v Obrazu Doriana Graye. Je mladý, hezký a talentovaný, ale měl by se víc prosazovat sám. Nežít tolik ve stínu rodiny, která je hodně dominantní, proto možná on sám nechce být tolik vidět. Četl jsem to například u Kennedyů, že to tak bylo. Rodiče byli tak dominantní, že děti tím spíše trpěli. Pro dítě je hrozně těžké překonat úspěšné rodiče, tak se o to mnohdy ani nepokouší. A to není jen David. To je osud mnoha dětí slavných rodičů,“ dodává Robert Vano.

Zdroje a foto: www.ibestof.cz

09.10.2012 - Aneta Šimonková