Hned v úvodu je nutno přiznat, že film BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK už v době svého vzniku (rok 1965) vyvolal hodně úvah a sporů. Pravděpodobně tak tomu bude i nyní, kdy ho na své obrazovky zařazuje Česká televize. Zatímco jedni vidí v Godardově díle (vzhledem k politickému kontextu) jeho "nejpokrokovější dílo" (M. Martin) a známý spisovatel Aragon je dokonce označuje za "dílo nadpozemské krásy" mnozí z kritiků a diváků toto nadšení nesdíleli a nesdílejí. Hovořilo se o schválnosti, nepřetržitém atakování diváka slovem i obrazem, o povrchním nahromadění auditivních a vizuálních hříčre bez hlubšího smyslu. Diváku vyber si po zhlédnutí sám na kterou stranu se postavíš.
Hlavním hrdinou filmu není Petříček ale Ferdinand Griffon. Muž žijící v dobře situovaném manželství a se společenským uplatnění. Přesto jednoho dne opustí rodinu i milovanou dcerku s její vychovatelkou. Poté, co se Ferdinand/Petříček začne domnívat, že jeho milenka je zapletena do gangsterské historie s pašováním zbraní se oba rozhodnou pro útěk od civilizace. Osamělý život je ale dlouho nebude bavit a tak se znovu vrátí do civilizace. Ale vrací se i tajemní muži z nepřátelské bandy... Historka končí střílečkou a hromadou mrtvol.
Pokud jsme nyní čtenáře naladili na tradiční gangsterku pak brzy při sledování zjistí, že vše - jako vždy u Godarda - je úplně jinak. Režisérovi nejde o krimi ani o mrtvoly ale chtěl reagovat na svět, který je stále více lhostejný ke zločinu, mučení a lidské bolesti a chladně rozpitvat lidskou necitlivost, jak ji ilustruje například při sledování krutých reportáží z války ve Vietnamu. Zároveň ale upozorňuje, že útěk za absolutním štěstí je jen iluzí, za niž se musí rovněž platit - jak jinak než smrtí.
Jean Paul Belmondo v titulní roli vyvolá okamžitě vzpomínku na jiný Godardův film U KONCE S DECHEM. I tady je hrdinou člověk, jehož okolnosti i vlastní nekonformnost dostanou do konfliktu se zákonem. Ale je tu malý rozdíl - v prvním Godardově filmu šlo o sledovatelný souvislý příběh. Nyní se vlastní děj filmu sleduje jen velmi obtížně. Vlastně jakoby o děj ani nešlo. Jakoby se měly jen vyjádřit pocity, situace a nálady k čemuž výrazně přispívá i trojbarevnost záběrů a dvojznačná hudba. Film je proložen citáty jak z literatury tak i z filmů jiných režisérů, herecký projev je divadelně stylizován a neobejde se bez rozsáhlých monologů.
Divák je jako na houpačce - na jednu stranu sleduje hrdinovo odhodlání bojovat a na druhé straně je vystaven pocitům lhostejnosti a marnosti. Jednou ho situace citově uchvátí, pak je ale nucen snést pasáže bez jakéhokoli emotivního zabarvení. Na jedné straně vnímá svět moderní doby plný nelidskosti a zločinu a na straně druhé svět úzkosti, vnitřního nepokoje, rozumování a částečně i humoru. Prostě jedním slovem kaleidoskop, jak také kdosi film nazval. Či, chcete-li, sled nezávislých obrazů nebo moderní koláž.
Řadu nejasností, které vás při sledování filmu jistě napadnou můžete přejít. Godard se ani nepokouší o logiku a vysvětlení, ale důležitý je pro něj pocit. Nechte se filmem unést, snažte se zážitek při sledování rozumem příliš nekorigovast a pokusit se pochopit Godardovo obrazové poselství. A pokud na konci budete mít pocit, že bláznivý je nejen titulní Petříček/Ferdinand, ale také režisér a konec konců i vy samotní - i to je svérázný dojem z díla, které si už vydobylo své místo v dějinách kinematografie.
Fota: csfd.cz /plakát/, Česká televize (snímky Jean Paul Belmonda a Anny Karinové)
************************************
BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK
(Pierrot le Fou),
Francie 1965, režie Jean-Luc Godard,
uvádí ČT2 v pondělí 10. prosince od 21,50 hodin
