Ahoj, kámoško,
od té doby, co ses odstěhovala, tak mě chybíš. Schází mi naše povídání o všem možném, naše fantazírování a přemýšlení o věcech nad jiné důležitých - důležitých pro nás dvanáctileté holky. Dospěláci nás většinou nechápají, tak jsme se s našimi sny a touhami ani moc s nimi nebavili.
Ale představ si, že naši (myslím rodičové), se na Vánoce letos strefili. Dostala jsem knížku, kterou jsem přečetla jedním dechem a ani nevíš jak ráda bych si o ní s tebou povídala. Aspoň se ti ji pokusím přiblížit a věřím, že si dokážeš udělat díru v kapesném a taky si ji koupíš. Jmenuje se AMÉLIE A TMA. Hrdinkami jsou dvě holky jaky my dvě, které se náhodou potkají a vznikne mezi nimi zajímavý vztah. Ale, abych to hned upřesnila - jedna holka a jedna "holka". Proč ty uvozovky? Protože Markéta je něco jaky my dvě ale Amélie - ta je duch nebo chceš-li víla. Nekruť hlavou - jejich setkání se klidně mohlo stát, už jsme si vyfantazírovaly mnohem složitější příhody.
Aby bylo jasno, Amélie už přes sto let nežije, utopila se s maminkou jednoho dne ve Vltavě, když byla velká povodeň. Ale přesto žije, dneska, v našem světě jak duch, který je ve dne téměř neviditelný a smí ven na černém kole jen večer za doprovodu černého kocoura. Jednou se u vody potká s Markétou a... já ti radši víc neřeknu, aby ses na knížku víc těšila. Jen tolik, že do hry se zapojí obě maminky - ta utopená je bývalá zpěvačka, která bude Markétu učit zpívat a ta "živá" je redaktorka, která si dlouho myslí, že se její Markéta zbláznila, ale pak Amélii a její mamce pomůže s bydlením...
Jo, je to o přátelství, kamarádství, o holkách jaky my dvě. Je to i o tom, že si lidí mají pomáhat, i když j jedni z nich jsou trochu "divní". Jsou tu i problémy s některýma holkama ve škole i s klukem, kterýho Markéta asi tak nějak miluje. Je to důvěře mezi mamkou a dcerou, i o tom, že mamka bez taťky nemůže na všechno stačit... A pak je to o nebezpečí, jaká na nás čekají v temné Stromovce či v jiném parku za noci, což málem odnese Markéta a což musí Amélie zachraňovat. Bacha na podivné pány, ale to nám doma říkají pořád a taky jsme se o tom bavily. Ale když si to přečteš je to trochu silnější kafe než když to říkají naši doma a nechtějí pořádně říct, co by nám nějaký úchyl mohl udělat.
Kámoško vzdálená, pokud jsme pořád shodně naladěny a věříme si, pak tahle knížka ti určitě udělá dobrou náladadu a možná i spraví tvoje sebevědomí (neuraž se, ale toho máš pořád málo), když už já ti nemůžu pomáhat. Chtěla bych ti být takovou kámoškou jakou je Amélie Markétě a přála bych ti, abys měla takového spolužáka jakým je pro Markétu Sam.
Až přečteš, dej vědět, jak se ti to líbilo a co na to říkáš. A nezapomeň si prohlídnout ilustrace - pamatuješ, jak jsme se pokoušeli kreslit kocoura a nešlo nám to? Tady je v pohybu a v siluetě a bezva. A samotný obrázek Amélie? Už se těším, jak si koupím černý šaty a nechám si dlouhý vlasy jako ta na obrázku - někde jsem četla, že to je styl gothik, ale na označení kašlu, mě se to líbí a budu to takhle nosit. Ale mamka to ještě neví, tak to možná bude boj...
Čau tvoje .....
**************************************
P.S. redakce:
Pro naše čtenáře jsme zjistili, že kniha se opravdu jmenuje AMÉLIE A TMA, její autorkou je zkušená spisovatelka fantasy (má za sebou už 10 románů, několik knih povídek a řadu populárně vědeckých knih o magii) Petra Neomillnerová. Nakladatelství ALBATROS vydáním její nejnovější knihy se zjevně trefilo do poměrně řídké skupiny knížek pro -náctileté - tedy pro ty, kdož už nejsou dětmi, ale co obnáší dospělost začínají teprve na vlastní kůži poznávat. A pochválit (stejně jako to udělala pisatelka dopisu) musíme nejen autorku ale také vynikající ilustrace Lubomíra Kupčíka, které dotvářejí dojem z četby - však se podívejte na připojenou obálku...
Chcete ukázku z románu? Tohle tam říká Markéta:
Amélie je hezká, kousne mě závist. Krásná, a když si rozpustí vlasy a k novému triku si vezme nabíranou sukni do půl lýtek, vypadá jako někdo, kdo by Sama dokázal oblbnout za deset minut, vlastně všechny kluky z naší třídy a nejspíš i školy. Jenže, zastydím se, na rozdíl ode mne ona do školy nechodí. Vylákám ji tedy aspoň ven na zahradu, ale ztratí barvu, sotva na ni zasvítí slunce. I tak se ale raduje, a když se zevnitř ozve zvuk klavíru, uličnicky se ušklíbne a kývá na mě, abych s ní šla za dům. normální holka, pomyslím si, normální holka z roku 1890. Popadnu ji za ruku, je jako z ledu, ale už jsem si zvykla...
*********************************************************************
Petra Neomillnerová: AMÉLIE A TMA
Vydalo nakladatelství ALBATROS v Praze roku 2012,
ilustroval Lubomír Kupčík