Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Hezká kniha pro dětské tlapky



Úvodník: Hurá, je tu nový rok a s ním plno narozenin, svátků a dalších příležitostí, kdy blízké podarovat hezkou knihou. Jak je tomu ale u dětí? Touží dnes ještě po knize, kde mohou listovat stránkami a přivonět si k té vůni, která prozradí, že máme v ruce úplně novou knihu. Co v ní je? Bude stát za to? Uvidíme...

Článek:

Pipi Dlouhá punčocha 

Autor:
Astrid Lindgren
Albatros, 2010
                     

"Na co jiného by byl práškový cukr, než aby se trochu poprášila podlaha?" Pipi


&Svédská spisovatelka Astrid Lindgrenová patří k nejznámějším a nejprodávanějším autorům knih pro děti. Většinu jejich knich není potřeba představovat. Vyrostlo na nich plno generací dětí a nejen to, oblíbená byla i mezi rodiči.
 
Astrid Lindgrenová sice neměla nadpozemské schopnosti jako její slavná literární hrdinka Pipi Dlouhá punčocha, ale v psaní knih pro děti neměla konkurenci, bořila dobová tabu, bojovala za práva dětí a zvířat, ozvala se, když s něčím nesouhlasila. Doma ji lidé milovali a pro svět byla symbolem &Svédska.

Příběh o zrzavé Pipi s nezvladatelným sklonem k dobrodružství raketově odstartoval literární dráhu Lindgrenové a podle mnohých způsobil revoluci v dětské literatuře ve &Svédsku. Mladí čtenáři šíleli z Pipi nadšením, dospělí často pohoršením. Proč najednou taková pozornost? Jak napsala jedna literární historička: je to jedinečná kniha "o smyšlené postavě, jež představuje sen dětí ve chvíli, kdy je napadne, co chtějí: překračovat zákazy, pocítit sílu a zvláštní schopnosti, mít se pořád skvěle".

Autorka se na svět dívala nově, totiž očima dítěte, a nalezla pro jeho svět pochopení. "Neměla matku ani otce," napsala kdysi o Pipi Lindgrenová, "a to bylo samozřejmě výhodné, protože ji nikdo nehnal do postele ve chvíli nejlepší zábavy a nikdo ji nenutil polykat rybí tuk, když si chtěla dát raději karamelky."

"Vytáhla dalekohled, několik starých knih, tři pistole, kord a pytlík plný zlatých peněz. „Tralalá!“ jásala. „To je napínavé,“ vydechl Tomy. Pipi vše uložila do noční košile jako do rance a děti se vrátily do kuchyně. Anika byla ráda, že už je z půdy pryč. „Nedávejte dětem do rukou střelné zbraně,“ řekla Pipi a vzala do každé ruky jednu pistoli. „Jinak může snadno dojít k neštěstí,“ dodala a stiskla spoušť obou pistolí zároveň. „To byla pořádná rána,“ řekla uznale a zadívala se do stropu. Byly tam vidět dvě díry po kulkách. „Kdo ví,“ řekla s nadějí v hlase, „třeba kulky proletěly střechou ven a zasáhly některého z duchů do nohou. To je aspoň naučí, že nemají strašit nevinné děti.“

Ronja, dcera loupežníka / Ronja Rövardotter

Autor: Astrid Lindgren

Albatros, 2007

Ronja se narodila za bouřlivé noci, která byla tak děsuplná, že napůl rozťala prastarý hrad, v němž vládl její otec bandě loupežníků. Odtrženou část hradu ihned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Ronja našla svého nejlepšího kamaráda právě v synovi Borky, Birkovi.

Viděli čumbrky, šedivíky i skřítky poskakovat všude kolem a zvědavě vykukovat hned tady a hned tamhle. "Copak skřítkové," řekla Ronja, "ti si žijou klidně i v zimě." Znovu zmlkla. "Teď je léto sestřičko," namítal Birk. A Ronja věděla, že to tak je.
"Tohle léto si budu pamatovat do smrti," řekla.
Birk se rozhlížel po tmavnoucím lese a měl zvláštní pocit, ale nevěděl proč. Nechápal, že to, co cítí na prsou jako lehký smutek, je jen krása letního večera, nic jiného.
"Tohle léto," řekl a podíval se na Ronju, "tohle léto, to vím, budu nosit v sobě do konce života."


Asi jenom Astrid Lindgrenovou, jednu z největších spisovatelek 20. století, mohlo napadnout oživit takový žánr, jakým je loupežnický román. Přenádherná kniha pro děti i dospělé.

Menší děti si užijí dobrodružství a pohádkové postavičky (zase skvěle přeložené; a ilustrace Jiřího Kalouska, knize náramně sluší), větší děti i dospělí nádherně popsanou cenu přátelství a rodičovské lásky, všichni pak jedinečnou atmosféru téhle knihy, která se nevyhýbá ani smrti, atmosféru tesknou a přitom krásnou, tak typickou pro Lindgrenovou.

Dětských knih vychází plno, některé pro svoji oblibu několikrát za generaci. Další vylétnou jako kometa, najdou si jen menší okruh čtenářů a v krátké době zase pohasnou. Přesto i na takové knížky by se nemělo zapomínat. Je totiž stále vzácnější, když se dneska objeví čtenářská duše v našich nejmeších. Počítač, televizi vymění za listování v krásné knize. A kdo by jim měl k takovému listování pomoci než dospěláci, kterým Pipi a Ronja už nějakou tu dobu dělají společnost.
 

 


 


 


14.02.2013 - Veronika Švarcová