Když Andi ve svých 37 letech pozná Ethana, ví, že je to člověk, kterého celý život hledala. Ethan však není sám, a tak Andi společně s mužem svých snů získává také dvě dcery. Mladší Sophie ji brzy přijme do svého života a najdou k sobě cestu, ovšem dospívající Emily v Andi vidí sokyni, která ohrožuje její lásku k otci. Svou nejistotu, obavy, žárlivost, nesouhlas a zlost z narušení dosavadního života novou ženou dává najevo po svém: Utíká z domova a vymetá večírky, pije, bere drogy, toulá se s pochybnou partou, ke které se přimkla právě proto, že domov už není tím, čím býval.

Ani Andi si svůj život jistě nepředstavovala jako neustálý boj s nevlastní dcerou, natož když Ethan neví, na čí stranu se přiklonit a zpočátku straní spíš Emily. Zvrat přijde v okamžiku, kdy Emily zjistí, že čeká dítě.
Pro někoho dar, zázrak, v který už nedoufal, pro jiného prokletí. Andi, jejíž sen je mít vlastní dítě (který se jí ovšem nemá nikdy splnit), vidí v Emiliině těhotenství naději pro sebe i pro dívku. Na potrat je totiž pozdě a dát dítě k adopci?
Dítě však není věc, která se někde může odložit a posléze na ni člověk zapomene. Takové rozhodnutí by jednou provždy poznamenalo nejen Emily, ale i Andi, neboť by ráda Emiliino dítě vychovávala sama. Poznamenalo by i Ethana, pokud by k tomu dceru a manželku donutil. Nikdo z nich by už nebyl tím, kým je nyní. Dá se v takové situaci najít schůdné řešení pro všechny zúčastněné, takové, které nezanechá bolest a jizvy, jež se možná nikdy nezahojí?
Když se dítě narodí, zdá se, že je problém vyřešen. Ale zklidněná hladina citů je brzy opět zčeřena: Emily jednoho dne zmizí z domova se vzkazem, aby ji nikdo nehledal. Najdou k sobě Andi a její nevlastní dcera někdy cestu? Stanou se z nich přítelkyně nebo alespoň ženy, které se budou navzájem respektovat a tolerovat? Nebo zůstanou sokyněmi, nyní už ne pouze v lásce k jednomu muži...

Téma, které bolí. Jak se pozná, kdo miluje víc? A má vůbec někdo právo o tom rozhodovat? Rozhodnout o cizím životě, o životě dítěte, kterému do duše nikdo nevidí? Se kterou s žen by bylo šťastnější? S biologickou matkou, která ho jako kojence opustila, nebo s tou, která ho neporodila, ale byla tu pro něj pokaždé, když zaplakal nebo ho trápily zlé sny? Cizí lidé, kteří do vašich životů nahlížejí pouze z dálky si osobují právo rozhodnout, jestli se váš život promění v prach či bude dál pokračovat. Kde je pravda? A existuje jen jedna, nebo má každý tu svou?

Autorka napsala příběh, který se děje dnes a denně - a pokaždé dopadne jinak. Příběh, který napsal sám život. Příběh, který nikdy nemůže skončit šťastně pro všechny zúčastněné, protože ať tak nebo tak, někdo zůstane stát v prachu s holýma rukama.

Nebo může?