Startovní kolík jako první převzal soubor Luna Stochov s představením Ryba ve čtyřech.
Jednoaktovka s prudkým dějovým spádem a hodnověrnými výkony herců zahájila marathon výborně.
Diváci snadno uvěřili věrnému Rudolfovi, jak těžký úděl na sebe převzal. Tři generace žen, sester, tři milenky. K tomu všechny úkoly vyplývající z pozice sluhy, to i takového chlapa, kterým je Rudolf, unaví. A tak se nedivíme jeho touze a zasněnému pohledu, když mluví o svobodě na lodi plující kolem světa. Další z těch, co naletěl. Peníze prostě, dokud nebude smrtí naplněna závěť, nebudou. Nepomáhají ani hrozby. Akce - reakce. Odpolední neděle se tak promění ve čtyřnásobnou vraždu a nikdo nikoho nepřežije.
A to divák od samého začátku toho kolotoče tuší.
Takže pointa? Ta tu nebude. I když, jak se to vezme. Přímočarost tak častá, ostatně jako v životě, nebývá.
Ráda bych zmínila i scénu. Příjemně jednoduchá a k tomu velice účelná. Zvednutá postel a je tu stěna obývacího pokoje, klavír, dokonale reálně působící okna, užití prostoru i za nimi, práce světel. Noční tikot hodin.
