Od doby prvního veřejného představení v roce 1958 v Bruselu udivovala Laterna magika celý divadelní svět originálními inscenačními principy a přinášela progresivní postupy v propojení divadelní technologie, projekce a živé herecké a taneční akce. Nyní se už jako součást Nové scény ND znovu silně hlásí k tradici inovativního uměleckého tělesa, vrací se k aktivnímu dlouhodobému vývoji nových projektů a přistupuje ke spolupráci s novými tvůrci a uměleckými platformami na poli multimediálního divadla.
V minulém roce jsme oslovili několik tvůrčích týmů se zadáním krátké scénické studie na dané téma, které měly ukázat další směr při hledání nových inscenačních postupů, forem, technologií a tvůrčích přístupů. Na konci tohoto zadání stojí Antikódy – inscenace, která by zároveň měla položit základy novému směřování Laterny magiky. Jako součást Nové scény a Národního divadla by měla Laterna magika nabízet kromě osvědčených inscenací také kvalitní současný repertoár, který osloví nejen zahraniční návštěvníky Prahy, ale i domácí publikum,“ říká &Stěpán Kubišta, ředitel Nové scény ND.
Braňo Mazúch spolu s Danem Gregorem, Věrou Ondrašíkovou, Stanislavem Abrahámem a Michalem Nejtkem svěřují hlavní roli ve vizuálně-pohybové inscenaci Antikódy nejnovějším multimédiím a zahajují tak cestu Laterny magiky 21. stoletím.
“Havlovy typogramy mě oslovují svou jednoduchostí, hravostí, promyšleností, vnitřním pohybem a dynamikou; na jedné straně ornamentálností, ale na druhé také minimalismem. Většinu typogramů lze považovat za živou strukturu s vlastním příběhem. A právě přenést tyto příběhy do scénických situací bylo naším úkolem,”
uvádí režisér inscenace Braňo Mazúch.
Klasický předtočený filmový materiál, typický pro inscenace Laterny magiky, je v Antikódech nahrazen projekcí a zvuky, které vznikají naživo. Inscenátoři přinášejí do laterny magiky tzv. realtime tracking – detekování lidí nebo objektů v předem určených zónách – prostředí scény tak v reálném čase přirozeně obrazem nebo zvukem reaguje na pohyb tanečníků na scéně. “
Vizuální poezie a poetika Laterny magiky mají ve své podstatě k sobě hodně blízko a myslím, že to byla logická volba, že dramaturgie Nové scény zvolila právě tuto inspirativní předlohu,” dodává Braňo Mazúch.
Pro choreografku Věru Ondrašíkovou je nejintenzivnějším tématem inscenace Antikódů čas a přemýšlení o něm. Jak sama říká:
“Pořád mám na mysli citaci z Odcházení: `Každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje, a ještě méně, kam se to zanořuje.”
Inscenace vznikla ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a její první uvedení se časově setkává s druhým vydáním sbírky Antikódy Václava Havla. Součástí doprovodného programu je i stejnojmenná panelová výstava na piazzetě Národního divadla, kterou připravila Anna Freimanová z Knihovny Václava Havla.
Antikódy - kniha
Sbírka vizuální poezie Václava Havla, jejíž převážná část vznikla v první polovině šedesátých let.
„&Slo – pozdějšími slovy Josefa Hiršala – o „angažovanou artikulaci absurdity“, užívající postupy soudobé experimentální poezie, ale obohacující ji o společenskokritický obsah. V následujícím čtvrtstoletí využíval
Václav Havel tvůrčích postupů vizuální poezie většinou jen k vytváření příležitostných děl, zamýšlených převážně jako osobní vzkazy či blahopřání,“
dodává Anna Freimanová, Knihovna Václava Havla.
Antikódy
Václav Havel
Premiéra 21.3. 2013 | 20:00 | Nová scéna Národního divadla
Koncept: Braňo Mazúch, Dan Gregor; Interakce: Dan Gregor; Choreografie: Věra Ondrašíková; Hudba: Michal Nejtek; Sound-design, audiovizuální performance: Stanislav Abrahám; Light-design: Patrik Sedlák; Programing softwaru: Jakub Koníček; Animace: Denizcal Yuzgul; Kostýmy: Kristýna Javůrková; Dramaturgie: Daniel Přibyl; Asistenti choreografie: Zuzana Herényiová a Pavel Knolle.
Tančí: &Stěpán Pechar, Alexandr Sadirov, Martin Talaga, Jaroslav Ondruš, David Stránský, Petr Opavský
Inscenace vznikla ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Institutem Intermédií. Děkujeme společnosti iStyle a AV Média. Za pomoc při vzniku inscenace tvůrci děkují Martě Smolíkové a Anně Freimanové z Knihovny Václava Havla a Lence Jungmannové.