Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Jako za starých časů
Úvodník: Ze sedmi návodů na získání princezny Jorindy
Článek: Knihu o Jorice
Obalme
Na obal ale radši napišme: Katce. Což je jméno Joričiny starší sestry
Potom... vstupme do klubu Rock´n´Wall. Je květnový večer
a třeba bude právě Jorika barmankou. Kdo ví.
Sotva vejdeme, začne dělat, že nás nevidí
jak káže zvyk
Nerozhází nás to, když to káže zvyk. A obálka?
Obálku položme třeba na pult. Se slovy: „Není ode mě. Asi ji posílají Al Pacino a Christopher Walken. Jsou tam podepsaní?“
Načež významně dodáme: „Vím, jen herci a hejsci. Jen předstírají. Ale nejsou snad osobnostmi?“
A Jorika? Jorika odpoví otázkou: „Jako za starých časů?“
A pokud budete mít v to jaro štěstí, začne vás pozorovat a její zvláštní oči
nahradí tuto báseň
a Joričin pohled se stane středem vesmíru, jenže
kosmickou loď toho středu neumíme ukotvit v paměti
a leda odlesk
a leda úlomek Joričina úsměvu a leda špetku Joričina zájmu
a její úžas a chvilkové pobavení či zaujetí, že jste vlastně broukem
nabodnutým na její jehle
a že jste i jediné marné písmeno Joričina slovníku
a poslední nota. A ona?
Po tisíci letech stojí proti vám - a něco si zapamatuje,
i když jen krovky (do lidí se přece nevidí)
a bude pinzetou zkoumat vaši smyslnost
i vaši nesmyslnost,
tak také pozná
jak nekonečně toužíte,
aby se ocitla sama
a jak moc s ní chcete být
sám
i když se to nikdy nemůže stát
ale v ten večer v květnu
vám přesto obětovala chvíli
ve které se pomyslně koupete
a vy už nikdy nebudete chtít zapomenout
Jenže zapomínání, to se sune jako noc a ze všech stran
nás obklopí. A budeme počítat dni a týdny a měsíce a roky - a nakonec půjdete znovu
za Jorindou. A přes lesy, i když ne do zámku
i když pouze do baru, ale...
Ale tam se rozpustíme v jejích dlouhých vlasech
na jejích vlnách. A jako za starých časů
A jako bychom se brali
17.04.2013 - Ivo Fencl