Snažím se být, co mi síly stačí a občas se mi to i povede. Ale je pravda, že v dnešní době tyto okamžiky nastávají jen zřídka a často rychle vyprchají... Ostatně jako ve stejnojmenné básni ze zmíněné sbírky.
Po přečtení několika veršů jsem zjistila, že nejsou vůbec radostné, nýbrž naopak lehce depresivní. Vyrovnával ses v nich s nějakou smutnější etapou života, nebo tě jen nebaví skládat veselé, ba přímo rozjařené básně?
Řekněme, že psaní básní, je pro mě velice často levnou formou psychoterapie. Ale co si vzpomínám, je tam i pár veselých, respektive nekončících sebevraždou.
To zní vyloženě optimisticky...Podle jakého klíče jsi vlastně vybíral jednotlivé básničky do sbírky?
Je to výběr nejlepších básní, které jsem zhruba za posledních deset let napsal.
Musím říct, že se mi moc líbí obálka sbírky. Doslechla jsem se, že je to prý tvá malůvka z dětských let. Nemáš podobných kresbiček v zásobě více, myslím, že by vypadaly na knížkách mnohem lépe, než to, co někdy vídáme na pultech knihkupectví.
Mám v záloze celou složku výkresů z první a druhé třídy. Takže pokud bude mít nějaký nadšený vydavatel zájem, určitě se domluvíme. Za doporučení stojí slon v zoo a horolezci na ledovci.
Kdy se v tobě vůbec zrodil básník. Vzpomeneš si na svůj první rýmovaný pokus? Máš ho třeba schovaný na památku?
Myslím, že to bylo tehdy, kdy si první žena, nebo v té době spíš holka, uvědomila, že nejsem tak skvělý a úžasný, jak si myslela a řekla mi, že už ji nesmím sahat na zadek a ani ocucávat v podchodu.
Řada básníků má své vzory, resp. sama vzhlíží, dejme tomu, ke slavnějším, starším, či známějším kolegům. Najde se autor, u něhož by sis říkal - tak tohle bych chtěl jednou sám napsat? Nebo tě cizí vzory nechávají chladným?
Mám rád Filipa a Jáchyma Topola.